I já jsem dřív patřila k těm, kteří jí rychle proběhli a zkrátili si tak cestu na Václavák. Až teď, když jsem do ní po letech opět zavítala a našla si čas se na chvilku zastavit, posedět, jsem si uvědomila, jaký má Františkánská zahrada půvab.

Posezení pod růžemi

Zahrada je v přísně geometrickém tvaru – téměř čtvercového půdorysu a určitě se v ní neztratíte. Není totiž nikterak velká, její rozloha je pouhých 0,6 hektaru. Přesto tu naleznete oázu klidu - před hlukem samotného centra Prahy ji chrání zdi a budovy.

V letních měsících tu oceníte i tolik vyhledávaný stín. Posedět tu totiž můžete pod vonícími růžemi pnoucími se na obloukových konstrukcích, či pod vzrostlými stromy.

Zakladateli byli karmelitáni

Její historie začíná po roce 1348, kdy se stala součástí první výstavy Nového Města Pražského, které založil císař a český král Karel IV. Ve stylu středověkých klášterních zahrad ji budovali karmelitáni od Panny Marie Sněžné, kteří byli i jejími prvními obyvateli.

Karmelitáni ji využívali na pěstování léčivých bylin, zeleniny, různých druhů koření, vysadili zde i ovocné stromy a některé prameny uvádí, že součástí zahrady byla i chmelnice.

Vypleněna a znovu založena

K dalším úpravám, tentokrát renesančním, došlo po roce 1604, kdy zahrada změnila vlastníka – převzal ji řád františkánů. Po vyplenění kláštera i vedlejšího chrámu pražskou spodinou a venkovskými loupeživými bandami byla v roce 1708 znovu založena, obnoven byl pavilon v jejím středu, jehož strop vyzdobil mnich Benedikt freskami.

O deset let později byla plně upravena pro pěstění výhradně léčivých bylin a koření. Veřejnost do Františkánské zahrady poprvé vstoupila v roce 1950, po vyhnání františkánů komunisty. Tehdy se zároveň propojila s Václavským náměstím pasáží Alfa.

Od rána do setmění

Dnes je Františkánská zahrada, která se dříve nazývala také zahradou karmelitánů nebo zahrada u Panny Marie Sněžné, volně přístupná od rána do setmění. Vstoupit do ní můžete buď od Národní třídy z Jungmannova náměstí nebo pasáží Alfa z Václavského náměstí či pasáží Světozor z Vodičkovy ulice.

Současný půdorysný rozvrh je shodný s raně barokním členěním, projít si ji můžete po široké spojovací cestě. Dominantou této zelené oázy je žlutý raně barokní altán, jenž patrně na přelomu 17. a 18. století sloužil jako kaple. Dnes je v něm malý obchůdek.

Okolo altánu je zachována bylinářská zahrádka, která je od cesty oddělena kovanou mříží.

Součástí zahrady jsou i plastiky

Zahrada plní i uměleckou funkci, najdete v ní totiž několik plastik. Tak například u dětského hřiště je fontánka chlapce s mušlí, u které se v horkých dnech můžete osvěžit studenou vodou. Autorem díla je akademický sochař Stanislav Hanzík.

V západní části zahrady zase narazíte na tančící víly nazvané Poletuchy, uvádí se také Divoženky, které pocházejí z dílny akademického sochaře Josefa Klimeše.

Přehlédnout byste také rozhodně neměli okrasná kovová vrata, která jsou vstupní branou do zahrady od pasáže Světozor. Na nich můžete obdivovat plastické výjevy ze života sv. Františka, jejichž autorem je Petr Císařovský.

Útulný zelený azyl

Zkuste se i vy, až půjdete kolem, tady zastavit a na chvíli posedět. Dojde vám tu, jak je útulný zelený azyl, i když ne příliš velký, v tak rušném centru opravdu vzácný.