V Praze je největší zookoutek v Malé Chuchli. Najdete ho v Chuchelském háji, cesta od autobusu trvá zhruba půl hodinky (jen je tedy do slušného kopce). Na jeho návštěvu si vyhraďte delší dobu, je totiž na co koukat. A to jak cestou nádherným lesem kolem potoka a rybníka, tak hlavně v samotném zookoutku.

Lesy hl. m. Prahy zde pečují o více než 30 druhů živočichů – všichni mají zdravotní nebo jiný handicap a proto se nemohou vrátit do přírody. Část z nich pochází ze Záchranné stanice, kterou Lesy také provozují.

Proč jelen nemá parohy?

Mezi obyvatele chuchelského zookoutku patří například jelen evropský, jelen sika, daněk evropský nebo prase divoké, ale také šelmy jako rys ostrovid, liška obecná nebo psík mývalovitý. Z ptáků je tu k vidění celá řada sov, či bažantů – anebo třeba velmi zvědavý a komunikativní krkavec.

Každý si tu najde svého oblíbence. Stejně jako mladá maminka s odhadem čtyřletou holčičkou. „Chodíme se sem dívat na jeleny. Jsou krásní, jen musím Natálce vysvětlovat, proč jelení kluk nemá parohy,“ říká mi sympatická žena. Opravdu, ve výběhu kromě několika laní popochází statný jelen s parohy uřezanými u hlavy.

Zaměstnanec zookoutku nám potvrzuje to, co čteme na informační ceduli. „V době říje byl agresivní, útočil na ošetřovatele, ale i na jednu ze svých laní, vážně ji zranil.“ A tak o parohy přišel, pokleslo mu sebevědomí a již neútočí.

Sirotci tu najdou domov

V dančím stádě nám zase místní ukazují mladého daňka jménem Frosty, kterého potkal smutný osud. Jeho matka zahynula během senoseče pod sekačkou, mládě naštěstí lidé zachránili. A protože v přírodě by nepřežil, žije v zookoutku spolu s dalšími daňky, kterých je tu dohromady sedmadvacet. Nyní už normálně žere seno, ječmen a větvičky s listím. Jako malého ho ale ošetřovatelé krmili třikrát denně z láhve.

V jedné z voliér najdeme dalšího sirotka, mladou samici jezevce, které tu říkají Lucka. Tu na jaře našli v Ďáblickém háji, kde se přidala k lidem, protože měla hlad. Poté, co ji dali v Záchranné stanici do pořádku, se také přestěhovala do zookoutku.

A proč se nevrátila do přírody? Jezevčí mláďata se musí od matky naučit, jak se správně chovat. A Lucka to neumí, navíc je zvyklá na lidi, což by se jí mohlo stát osudným. V zookoutku se ale bude mít určitě skvěle, stejně jako její předchůdkyně, jezevčice Zuzana, která se tu dožila úctyhodného věku 15 let.

Méně známá zvířata a prase z oka do světla

Ve výbězích tu ale běhá i rys, kterého asi nikdo z nás v přírodě neviděl, anebo zvířata, jež do naší přírody úplně nepatří. Přísluší k takzvaným invazivním druhům, jako norek, roztomile vyhlížející psík mývalovitý anebo nutrie, kterou si přítomné děti pletou s bobrem.

Velký výběh obývají také divoká prasata. V době naší návštěvy ale dvakrát aktivní nebyla, labužnicky se válela, aneb jak myslivci říkají kalištila, v bahně výběhu. I tak byl pohled z oka do oka (myslivecky světla) zážitkem, ono takové zhruba stokilové prase hned tak zblízka nepotkáte.

Proč nekrmit zvířata?

Krom zvířat v zookoutku najdeme také dětské prolézačky, občerstvení – anebo Lesní školu, kde se konají různé vzdělávací akce pro školy i veřejnost. V areálu jsou rozmístěny také barely, do kterých může veřejnost házet suché pečivo, jablka, žaludy či kaštany pro zvířata. Ta se totiž nesmí krmit, protože by jim tak neznalí návštěvníci mohli ublížit.

Nedávno tu takto zahynulo několik jelenů, protože se nažrali darovaného čerstvého pečiva, které jejich trávení nesnese. „Uvítala bych tu automaty s krmením, abychom mohli zvířátka krmit bezpečně,“ navrhuje zajímavé řešení maminka dvou malých rošťáků.

Nejstarší je Hostivař

Zookoutek v Chuchli je rozhodně nejhezčí a největší, není ale jediný. A není ani nejstarší. Tím je zookoutek v Hostivaři přiléhající k místní hájovně. Tady funguje už od roku 1970. Nedávno se mu dostalo zásadní přestavby, v ulici K obecním hájovnám vyrostly nové výběhy, najdete tu úžasné bílé daňky, mufloní párek a také rybník, na kterém žijí husy labutí, kachny různých druhů včetně roztomilých barevných kachniček mandarínských.

Dlouhý gabionový plot, který ohraničuje rozsáhlý daňčí výběh, má navíc ještě další roli: vyplňují jej přírodní materiály jako jsou kameny, dřevěná polena, rákosová stébla či šišky, ve kterých může bydlet hmyz, kterému ubývá přirozených úkrytů. Celý areál je malinký, projitý ho máte za pár minut a je tak spíše zpestřením procházky v Hostivařském lesoparku.

Zookoutek je také v Kunratickém lese poblíž restaurace U Václava. Z dětství ještě pamatuji, že zde bývala liška, divoké prase a bažanti, dnes tu žije jen několik daňků. Další zookoutek v Kamýckém lese je momentálně v rekonstrukci.