Podzemní kryt Folimanka vznikl na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století, v době takzvané studené války. Byl budován a následně veden v režimu přísně tajné. V roce 1994 byl převeden pod hl. m. Prahu (respektive městskou část Praha 2), která ho v roce 2014 zpřístupnila veřejnosti. Prohlídky se tu konají jednou měsíčně.

Prohlídka pro všechny

Přicházíme ulicí Pod Karlovem a hodinu po otevření krytu se v jeho chodbách potkáváme s dalšími zhruba dvaceti lidmi a noví stále přicházejí. Mladé páry, starší zájemci o historii, i rodiny s dětmi. A zvídavý kluk s dědečkem a hlavně s foťákem, co si vše dokumentuje.

Do krytu smí i psi, a tak potkáváme i malého mopslíka. Nevypadá ale, že by se mu prohlídka dvakrát zamlouvala.

Jako v katastrofickém filmu

Prohlídka krytu Folimanka je individuální, u vchodu každý dostane plánek – a upozornění, že nejde o okruh, vrátíme se tedy stejnou cestou zpět. Naštěstí jsou na zdech zcela novodobé šipky a občas potkáme informátory ve žlutých vestách, jinak bychom si dvacet metrů pod zemí připadali jak v postapokalyptickém filmu.

Tady je snadné si představit, že venkovní svět zasáhla katastrofa a my tu jsme zcela odříznuti. Naštěstí se Praha 2 rozhodla kryt oživit, a tak šedý beton občas krášlí dětské malby anebo výtvory mladých výtvarníků, které nám připomenou, že se nepíší padesátá léta. Kryt ale mimochodem dodnes může sloužit svému účelu. Pevně doufejme, že nebude třeba.

Až 1 300 lidí

Bunkr byl dokončen v roce 1962, k jeho stavbě byla využita štola z druhé světové války, která sloužila jako úkryt civilního obyvatelstva v případě náletů na Prahu. O typu štoly ani její velikosti se nedochovaly žádné informace, druhou světovou ale připomíná hned za vchodem například letecká puma americké výroby. Zařízení však pochází až právě z 60. let.

Rozloha krytu je 1 332 m2, vejít se sem mělo až 1 300 lidí – 1 osoba by měla k dispozici prostor o velikosti 0,8 m2. Ukrývaní by tu vydrželi tři dny, přičemž pití, jídlo a léky by si museli přinést sami v evakuačním zavazadle. Po pravdě – kryt je veliký, ale třináct stovek lidí si tu člověk představí jen stěží.

Dobové sprchy a moderní kino s retro programem

Jsou tu kyslíkárny, ošetřovna raněných, umývárny, toalety, dezinfekční místnosti, kde by se osoby zasažené radiací dekontaminovaly - a také tři márnice, každá pro deset těl. Odtud raději pryč. Následuje spojovatelna a také výlez na pozorovatelnu do kupole, která připomíná zařízení ponorky.

Vzhledem k rozloze krytu jsou návštěvníci v jeho dlouhých chodbách často sami – a je to zvláštní pocit. Stejně jako to, že uprostřed labyrintu chodeb a chodbiček narazíte na kino. Promítají se tu dobové instruktážní snímky z oblasti civilní obrany – kdo na škole ještě zažil branná cvičení, asi ví, oč jde.

Bylo tu vše – plynové masky, pláštěnky i pytlíky na ruce. To už nám otrnulo a opět se potkáváme s klukem s foťákem a dědečkem a hledáme východ. Narážíme na ceduli Nouzový východ, zkrátit si cestu tudy ale nejde. Nouzový východ do ulice Bělehradská ústí poblíž tramvajové zastávky Pod Karlovem, kvůli častému vloupávání bezdomovců a z bezpečnostních důvodů je v současné době pevně uzavřen.

Kryt žije

Městská část Praha 2 kryt otevírá veřejnosti i na různé kulturní akce. Třeba na tu s názvem Kryt žije, která se konala loni v říjnu a během které vznikly i barevné velkoplošné malby mladých výtvarníků zdobící jednu z chodeb. Najdeme tu i malby pražských dětí ze soutěže na téma Operace Anthropoid. Ty už tak veselé a barevné nejsou – ale do betonových chodeb krytu se hodí.

Prohlídka, ze které mrazí

Mimochodem, ty chodby jsou dlouhé - našlapali jsme tu pár kilometrů a jsou dostatečně vysoké a široké, žádné klaustrofobické pocity nevzbuzují. Přesto z absolvování téhle prohlídky hezké dojmy mít nebudete. Až na ten pocit, že doba, kdy kryt vznikl, je minulostí.

Bunkr Folimanka je zajímavou připomínkou doby, kdy hrozilo, že stisknutí jednoho červeného tlačítka zničí celý svět. Tohle ale dědeček vnukovi s fotoaparátem nevysvětloval. Kluk by nejspíš nepochopil, že nešlo o žádný katastrofický film, ale realitu, ve které děda jako malý žil. V krytu je sice stabilní teplota 18 stupňů, přesto tahle prohlídka mrazí. A zároveň fascinuje.