Pokud o lázni nevíte, může se stát, že ji snadno přehlédnete. Často se totiž návštěvníci Vyšehradu na místní vyhlídce spíše kochají pohledem na půvaby Prahy.
Zkuste ale na hradbách u gotického sklepa, v místě, kde se pod vámi nachází Vyšehradský tunel, svým pohledem sklouznout po skále trochu níž. Na výběžku skály pod někdejším knížecím palácem narazíte na zbytky stavby, o které některé legendy praví, že jde o Libušinu lázeň…
Památné věštby
Kněžnu Libuši asi netřeba představovat. Všichni vědí, že to byla jedna ze tří dcer vévody Kroka, po němž pak převzala vládu. Byla velice moudrá, krásná, a hlavně uměla předpovídat budoucnost.
Byla to ona, kdo na knížecí stolec povolal Přemysla Oráče, a tak položila základ panovnické dynastie Přemyslovců v českých zemích. Památná je rovněž její věštba, kdy s přivřenýma očima prohlásila: „Vidím město veliké, jeho sláva se bude hvězd dotýkat…“
Věštecké umění z ní udělalo uznávanou autoritu. Velkou měrou se tudíž podílela na nejdůležitějších rozhodnutích kmenových předáků a na řízení života celého kmene.
Nejdřív koupel, pak smrt
O Libuši se ale také traduje, že měla velmi ráda muže a dovádění s nimi. A těmto radovánkám se prý oddávala v lázni na Vyšehradské skále.
Údajně se tu se svými mladými milenci pravidelně koupávala (vypráví se, že voda se sem nosila ve vědrech a pak vypouštěla poklopem na dně lázně) a když ji mladíci přestali bavit, jednoduše otevřela dno a nechala je shodit skalní proláklinou do tůně…
Lázeň nebo strážní bašta?
Možná to vše bylo ale úplně jinak. Životní příběh Libuše byl totiž poprvé popsán kronikářem Kosmasem na počátku 12. století. A zřícenina, které se dnes říká Libušina lázeň, pochází z přelomu 14. a 15. století.
Podle odborníků bývala tahle hůře přístupná gotická stavba strážní baštou, která sloužila ke kontrole vodního provozu. A možná i vytahování nákladu z lodí do hradu.
Ať tak, či tak, jde o památku, z níž na vás dýchne kus naší historie…