Posvátné obrázky

„Půvab těchto drobných ručně malovaných nebo tištěných obrázků spočívá i v jejich zdobení různými technikami (ručně a později strojově): tzv. krajkové obrázky byly ozvláštněny prořezáváním nebo vypichováním papíru, okraje se vylepšovaly i vystřihováním, ražbou, výšivkou, výjevy byly dekorovány dolepováním papírových nebo látkových ozdob, lesk dodávala blýskavá fólie,“ uvedla mluvčí knihovny Irena Maňáková. Vyráběly se též lidové koláže s posvátnými  motivy, jejichž materiál sestával z papíru, textilií, ale i z přírodnin jako květů, listů či motýlích křídel a peří.

Předchůdci samolepek a magnetů

Obrázek věřící zakládali do modlitební či jiné náboženské knihy, lepili na víko truhly či na vnitřní stranu dveří skříně nebo na zeď nad vstupní dveře. Některé typy obrázků nosili přímo u sebe, například ve škapulíři na krku, nebo malé, k požití určené obrázky také polykali.

Vlasy, pergamen i želatina

Soubor obsahuje i několik odklápěcích obrázků složených ze dvou navzájem se překrývajících motivů, nechybějí však ani obrázky vyšívané, z nichž jeden ztvárňuje svatého Josefa z Jezulátkem vytvořené z lidských vlasů. Nejčastěji využívaný materiál k výrobě svatých obrázků byl samozřejmě papír, dále jsou zastoupeny též obrázky pergamenové, textilní (plátno, hedvábí) a želatinové. Později byly svaté obrázky tištěny, a to technikou dřevořezu a mědirytu, následně také dřevorytu, kovorytu až k litografii a nakonec barvotisku.

Od kolébky po rakev

Svaté obrázky byly odjakživa prostředkem i projevem lidové zbožnosti širokých vrstev lidí, dostával je novorozenec od svého kmotra do kolébky, děti při prvním svatém přijímání v kostele a také se vkládaly do rakve na poslední cestu zemřelým. Věřící je často kupovali na náboženské pouti, která byla obvykle jediným způsobem, jak zažít dobrodružství, rozšířit si obzory a zpestřit si všední život plný každodenních povinností. Svaté obrázky a drobná devoční grafika pak plnily funkci „suvenýru“, který bylo možné si na památku přinést domů.