Speleologickým průzkumům pražského podzemí se věnujete už 45 let, jak jste vlastně začínal?

Podzemí mne zajímalo již jako kluka, proto jsem také odešel studovat na hornickou a geologickou školu. V druhém ročníku jsem z žáků pražské základní školy – v r. 1963 - založil Speleologický klub Praha, začali jsme jezdit do jeskyní a s kamarády jeskyňáři jsme později lezli i do petřínských štol. Vždycky když pak byl na Petříně nějaký průšvih, řešil jsem ho já. Takže s profesionálním průzkumem jsem v podstatě začínal na Petříně.

Kolik kilometrů podzemních chodeb se pod Prahou nachází?

To se nedá s určitostí říct. Někdo například uvádí, že v Praze máme přes čtyři tisíce kilometrů kanalizace. Na druhé straně vůbec nevíme, kolik je pod Prahou pochováno historické kanalizace, která nebyla zrušena, když se dělala kanalizace nová. Těžko se pak takové údaje odhadují.

Pak tady máme kilometry novodobých kolektorů a kilometry metra, v němž se podle městské legendy nacházejí takzvané záhadné nemocnice. To je však dětský výmysl. V metru jsem pracoval 16 let na dispečinku ochranného systému a vím, že příležitostní návštěvníci technického zázemí metra někdy mohli vidět na některých dveřích tabulku ošetřovna. Vevnitř ale byla třeba zámečnická dílna. Zámečníci se měli vystěhovat v případě nějaké katastrofy nebo války a uvnitř by pak byla ošetřovna. Ovšem ne nějak moderní, byla tam akorát zavedená voda, kanalizace a část zdi byla obložená kachlíky, aby se tam daly dělat jakžtakž sterilní zákroky.

V Praze ale máme i funkční nemocnice nacházející se pod zemí.

Ano, je tady například podzemní nemocnice ve Fakultní Thomayerově nemocnici, v nemocnici Na Bulovce a také bývala podzemní nemocnice na Karlově náměstí, ale ta je teď v zoufalém stavu, protože se z ní stal sklad zeleniny.

Skrývá pražské podzemí ještě nějaké tajemství?

Máme tady například podzemí Stalinova pomníku, které je bráno jako velice mysteriózní. V roce 1999 se v novinách objevila zpráva, že tam má probíhat za několik milionů průzkum, protože prý pod tou největší sloupovou síní, která má hektar, jsou další čtyři. Já jsem však věděl, že to je hloupost a že by to šlo udělat za pár korun. Hned jsem kontaktoval odpovědné osoby na magistrátu a řekl jim, že by to byly vyhozené peníze. Dopadlo to tak, že jsme tam nakonec dělali průzkum my a za částku pod sto tisíc jsme vše detailně zaměřili, zdokumentovali a dokázali jsme, že ta velká prostora, co tam je, je jenom roznášecí krabice na váhu pomníku.

A plánovali Rusové, že tam budou něco ukládat?

Ne, to ne. Uvažovalo se jenom o tom, že by tam vytvořili expozici budování socialismu. Že když už je tam ten Stalin, tak že by pod ním v podhoubí byla nějaká ta bolševická mávátka. To se ale naštěstí nikdy nezrealizovalo.

Nacházejí se v Praze nějaká podzemní pohřebiště?

V Praze je mnoho církevních podzemních objektů, krypt, z nichž zajímavá je například ta u Pražského Jezulátka, kde bývalo mnoho mumií. Velice rozsáhlé pohřebiště je také na Spálené ulici v kostele Nejsvětější Trojice, kam si nás objednali na provedení průzkumu jejich chrámové krypty. Objevili jsme tam na devadesát pohřebních komor, z nichž bylo 54 stále obsazených. Od 50. let zde ale bylo několik takzvaných „průzkumů“, po nichž tam zůstaly vybourané zazdívky komor a místy i roztahané kosti. Vypadalo to, jako kdyby to místo navštívili vykradači hrobů.

Probíhají nějaké podzemní chodby také pod Pražským hradem?

Pod Pražským hradem je nejzajímavější systém odvodnění, takzvaná Vlašská štola, která je dohromady dlouhá asi pět kilometrů. Ta odvodňovala celou jižní stranu Pražského hradu a vedla do opěrné hradní zdi směrem k Malé Straně do tzv. hradního kanálu. Hrad má také historický hradní vodovod, kterým jsem se dost intenzivně zabýval prakticky třináct let, a povedlo se nám obnovit téměř vše, co se obnovit dalo.

Pražské podzemí znáte doslova skrz naskrz. Návštěva kterého z podzemních objektů pro vás byla největším zážitkem?

To je velice šalebná otázka. Tím, že je různorodost podzemních objektů v Praze velká, tak je těch mých oblíbených míst více. Třeba Rudolfova štola je nádherná záležitost, která je nacpaná historií. Věnovali jsme se jí po povodni v roce 2002, abychom zjistili, jaké tam vznikly škody, a následně jsme museli odstranit tu 350 metrů dlouhou dřevěnou lávku, která byla už natolik prohnilá, že se tam propadl podlahou tu kameraman, tu policista. Když jsme štolu po všech stránkách opravili, měli jsme nápad, že by se štola mohla zpřístupnit veřejnosti, ale ta myšlenka vzala za své ve chvíli, kdy štola začala opět fungovat jako převaděč pro rybníky a bývalo tam někdy až po ramena vody.

A jaká jiná podzemí vás zaujala vedle té Rudolfovy štoly?

Tak zajímavé bylo právě to podzemí u Pražského Jezulátka, kam jsem přišel ještě v době, kdy to nebylo poznamenané novými zásahy. V současné době tam chybí hodně věcí, které ještě pamatuji. Mumie dříve ležely v dřevěných malovaných rakvích, na kterých bývaly štítky s popiskou. Už tenkrát byly ty štítky ojedinělé, protože byly stříbrné a gravírované a leckterým lidem zůstávaly za nehty. Člověku je líto, že se to odebralo takovýmhle směrem, protože ti, co tam odpočívali v pokoji, se najednou během desítek let mnohokrát přesouvali a toho klidu už si moc neužili.

Co vás na vašich výpravách asi nejvíce překvapilo?

Tak velmi humorné pro nás bylo, když jsme šli dělat průzkum podzemí pod parlamentem, kam nás přivolali na průzkum studny, ze které se ale vyklubala čtrnáctimetrová odpadní jáma, do níž byl sveden odpad z tehdejších c.k. rakouských policejních kasáren. Tahle šachta byla původně zaplněná koňským hnojem, takže naše parlamentní demokracie byla už ve svých základech silně pohnojená.

Každoročně připravujete výstavu Podzemní Praha, kde a kdy se odehraje?

Ta se koná vždy od března do podzimu ve štole na Petříně v Lobkovické zahradě. Už se připravujeme na sedmý ročník a bude to letos trošku obměněné. Na konci února mám totiž dovršit 65 let a dalším jubileem pro mě je, že se 50 let toulám po všech možných dírách. Rád bych tam proto mimo Podzemní Prahy dal i fotky odjinud.