Národní kulturní památka Vyšehrad, která se nachází na skále nad pravým břehem řeky Vltavy, skrývá mnohá tajemství. A dodnes dýchá magickou atmosférou. Proto není divu, že je oblíbeným místem nejen Pražanů, ale i turistů. Tohle místo, ze kterého budete mít naše hlavní město jako na dlani, se prostě neomrzí.

Táborská brána: nejmenší a nejméně honosná

Ať už zvolíte vycházku pořádanou Prague City Tourism, či se rozhodnete Vyšehrad projít sami, tak pokud půjdete od stanice metra C, jako první vás zaujme vstupní ranně barokní brána – Táborská. Z trojice vyšehradských bran je právě tahle nejmenší a možná nejméně honosná, i tak jde o zajímavý historický objekt.

Dokončena byla spolu s přilehlou rohovou hradbou okolo roku 1639. Historikové se domnívají, že rozhodně nevznikla pro reprezentativní účely, sloužit měla čistě k obranné funkci. V její horní části jsou vidět čtyři střílny, které měly vojákům umožnit komfortní útok na případného nepřítele.

Vjezd brány pamatuje nejednu tragédii

Součástí Táborské brány jsou mohutná vrata, která však pocházejí z pozdějšího období – zřejmě z poloviny 19. století. Dříve se na noc zavírala pouze kovová mříž. Po sérii tragických nehod se však od jejího zamykání na sklonku 19. století upustilo. Několikrát totiž za tmy do neosvětlené mříže v plném trysku narazilo spřežení koní, což odnesla jak samotná zvířata, tak i posádky tažených vozů.

Ani po odstranění mříže však nehod neubývalo. Vjezd brány totiž není nikterak široký, tak tak na koňský povoz nebo nákladní automobil. Chodci proto museli mít neustále oči na stopkách. Proto začátkem 20. století Popelka Biliánová horovala za to, aby byl vedle brány skrz hradební val proražen průchod pro pěší. K tomu došlo v roce 1931.

Kdo byla Popelka Biliánová?

Jen pár kroků za Táborskou bránou objevíte po pravé straně nenápadný přízemní domek. Mnoho kolemjdoucích mu nevěnuje velkou pozornost, přitom v této budově postavené v 19. století žila žena s velkým Ž – již zmíněná Popelka Biliánová, významná osobnost Vyšehradu a Prahy.

Popelka, která se narodila v roce 1862 v Králově Dvoře u Berouna, proslula velkým vlasteneckým cítěním a charitativní prací. Byla činná v mnoha hnutích, spoluzaložila skauting - jako první v Čechách použila skautské prvky v dívčím prostředí. Rovněž pracovala pro Ústřední spolek českých žen, kde se mimo jiné konaly i přednášky o emancipaci žen a jejich vzdělávání.

V neposlední řadě byla Popelka Biliánová spisovatelkou a zejména popularizátorkou pražských pamětihodností. Její největší láskou byl Vyšehrad a přilehlé Podskalí. Na její pobyt v domku za Táborskou bránou upozorňuje tabulka umístěná mezi okny, na níž se dočtete: V tomto domě žila a 7. 3. 1941 zemřela spisovatelka Popelka Biliánová.

Leopoldova brána: dílo italské hvězdy baroka

Od Popelčina domku se rychle dostanete k další bráně, která nese jméno rakouského císaře Leopolda. Oproti Táborské je právě tahle mnohem okázalejší a krásnější. Aby také ne, však je pod jejím návrhem podepsána italská hvězda pražského baroka Carlo Lurago – autor Klementina nebo kostela sv. Ignáce na Karlově náměstí.

O výzdobu se pak postaral kameník Giovanni Battista Allio. Tu spatříte na vrcholu brány: dvojici ležících lvů, tři erby z pískovce a všemu na samém vrcholu kraluje orlice.

Neplnila obrannou funkci, tak byla zazděna

Leopoldova brána byla dokončena okolo roku 1670, slavnostní uvedení do provozu se však odehrálo až roku 1841, společně s novou táborskou silnicí.

Ačkoli tato brána vypadá honosně, plnohodnotnou součástí někdejšího opevnění zrovna dvakrát nebyla. Na rozdíl od ostatních vyšehradských bran zde totiž chybí zázemí pro vojenské obránce - až na úzkou chodbu zhruba v desetimetrové výšce, která propojuje zadní stranu s dvěma čelními střílnami.

A tak se není co divit, že se velení pevnosti na počátku 19. století rozhodlo vstupy zazdít a do hradby na severní straně nechalo prorazit průchod pro pěší, ke kterému vedl dřevěný můstek. Opětovně byly otevřeny až poté, co byl Vyšehrad zprůjezdněn – v roce 1841.

A kam dál?

Projdete-li Leopoldovou bránou, dostanete se na rozcestí. Kam se vydáte dál? Doleva okolo dětského hřiště ke Starému purkrabství? Nebo k rotundě sv. Martina a dál směrem k Čertovu sloupu a na Vyšehradský hřbitov? Či zamíříte k Cihelné bráně? Možností máte několik... Můžete se inspirovat přímo na webových stránkách Národní kulturní památky Vyšehrad.