Pokud jste tuhle knihu z roku 1962 četli a stále si ji pamatujete, tak v pražském Braníku máte najednou pocit, že její příběh ožil. A vy jste jeho součástí. Prostě jako byste otevřeli tu starou rozvrzanou branku a ocitli se uprostřed Trnkova světa – tajemné zarostlé zahrady.

Stejně jako parta pěti kluků z knihy máte teď i vy možnost se setkat se starým moudrým trpaslíkem, ulehnout pod modrou oblohu a pozorovat rozkvetlé stromy, ptáky, poletujícího papírového draka či pouťový balónek. Potkat se tu můžete i se zlomyslným, nerudným kocourem, který školákům v knižní podobě tolik „zatápí“...

Trnkovy ilustrace oživil umělcův syn a vnuk

Originální ilustrace plzeňského rodáka Jiřího Trnky, od jehož narození minulý měsíc uplynulo 105 let, v multimediálním a interaktivním projektu oživili jeho syn a vnuk - malíř Jan a výtvarník a animátor Matyáš. Autoři výstavu, která je umístěna ve dvou patrech restaurace a kavárny Korkorán v branickém areálu Vltavanů, nazývají originální kybernetoskop.

Tvoří ho několik scén a kombinuje samotné vystavované artefakty s netradiční formou projekcí. Základem jsou animace, které rozpohybují původní Trnkovy kresby. „Se sound designéry, animátory, techniky a programátory jsme jednotlivé instalace vytvořili tak, aby byly skutečně interaktivní. Například jsme vymysleli čidla, která reagují na konkrétní činnost diváka,“ říká Matyáš Trnka.

Poklady v písku

Opravdu. Děti se v této zahradě můžou třeba přehrabovat v písku a objevit ztracené předměty. Stejně jako holčička, kterou chvilku pozoruju. Nejprve v Pískohrabu, jak se tohle tajemné zařízení jmenuje, objeví klíč. A pak s nadšením písek prosýpá mezi prstíky tak dlouho, až narazí na berušku.

O kousek dál se zas prckové se zápalem v očích honí na Kočkodromu s darebným kocourem. Někteří se ho snaží dostihnout na koloběžce, jiní ho pronásledují po svých. Když ho lapí, kocour se rozplácne jak široký, tak dlouhý. A to ratolesti neskutečně baví.

Kocoure, vzbuď se!

„Kocoura tu mají děti jednoznačně nejradši,“ konstatuje doktorka Veltruská, která v Braníku dělá návštěvníkům průvodkyni a na děti dohlíží. Pak ukáže rukou na sud, na němž visí cedulka s legračním nápisem: Nerušit, spým!, do kterého kocour sem tam zaleze. „Děti se dokonce do pronásledování kolikrát tak ponoří, že na kocoura do sudu skutečně volají: Kocoure, vzbuď se, vzbuď!“ usmívá se paní Veltruská.

Barevné trpaslíkovy sny

Fronta se tvoří i u Trpaskopu - sádrového trpaslíka. Snad každé dítě se mu chce podívat do hlavy. Co tam uvidí? Nedá mi to a také se připojím k zástupu malých zvědavců.

Když se na mě dostane řada, odhalím jeho barevné představy. Ptáte se, o čem takový trpaslík, který vypadá jako kterýkoli z jeho zahradních kolegů, může asi tak snít? O prostých radostech ze života. Třeba o tom, jaké to je běhat po zahradě, cítit na tváři svěží jarní vánek, čichat ke květinám...

A co by to bylo za zahradu, kdyby se v ní nedalo někam vylézt či pohoupat. I tady se můžou děti houpat - na brýlích přemoudřelé velryby, a kam šplhat? V Zahradě žil veliký pavouk, tak přece na jeho pavučinu!

Pocta původnímu dílu

„Naším cílem je, aby se každý návštěvník výstavy ocitl skutečně uvnitř knihy a prožil si její příběh na vlastní kůži,“ vysvětlují tvůrci projektu, který byl veřejnosti poprvé představen v lednu 2015 v Plzni. Poté expozice putovala do Písku a loni pak do pražské Malostranské besedy. Během těchto tří realizací ji navštívilo více než 65 000 zájemců.

„Chceme, aby výstava byla skutečnou poctou původnímu dílu i jakýmsi jeho vzkříšením a oživením,“ říká Matyáš Trnka s tím, že s každou novou reprízou přicházejí s nějakou novinkou. V Braníku je například přemoudřelá, sebestředná a občas nesnesitelná velryba nově v plechovce od sardinek – autory nazvané Velrybárium.

Projekt rozvíjí osobnost dítěte

Instalací je tu celkem osm. Kromě již zmíněných je to ještě bludiště Prstochod, relaxační Nebehled, divadelní Slonograf a hudební Štěkafon. A věřte, že si na nich tvůrci dali opravdu záležet.

„Na všechno tu děti můžou sahat, vyzkoušet si, můžou si hrát, jak chtějí. Rozvíjí se tu osobnost dítěte. A líbí se mi, že rodiče děti nechají, nevadí jim, když třeba při honění kocoura upadnou,“ podotýká paní Veltruská a dodává: „Každý, kdo sem přijde, je nadšený. Je to velmi úspěšný projekt a takových by mělo být po Praze víc.“

Ale dost už slov. Dokonale projekt Zahrada 2, který vznikl rovněž za finančního přispění hlavního města Prahy, ani popsat nejde. To prostě musíte zažít!