Podívaná vskutku ojedinělá: celkem 154 betlémů z nejrůznějších materiálů. Ze dřeva, keramiky, chleba, skla, šustí, perníku, modrotisku...

Jak se kdysi vařilo

Tahle tradiční výstava betlémů, jež je podpořena grantem hlavního města Prahy, se v Betlémské kapli koná už poosmatřicáté. Její letošní podtitul zní: Jak se kdysi vařilo. A tak se návštěvníci můžou v dýmné místnosti, černé kuchyni či kuchyni prababiček přenést do dob dávno minulých a podívat se, jaké kuchyně mívali naši předci.

Uvidíte například útulnou světničku s kachlovými kamny a čistě prostřeným stolem, výstava vás ale zavede mnohem dál do minulosti, seznámíte se tu mimo jiné i s vybavením vrcholného středověku - otevřeným ohništěm, na kterém se jídla připravovala na trojnožkách.

A abyste nasáli co nejvěrohodnější atmosféru té doby, kurátoři v historické „kuchyni“ pravidelně rozdělávají oheň původním způsobem – křesadlem.

Ochutnáte pučálku, peřinku či muziku

Nemyslete si ale, že téma staročeské kuchyně prezentují na výstavě jen „sporáky“. V Betlémské kapli můžete potěšit rovněž své chuťové buňky. Připravují se zde totiž i tradiční česká jídla, mezi něž patří peřinky, jahelník, kapr načerno, kapr namodro i smažený kapr a bramborový salát. Nabídnou vám tu k ochutnání ale i dokřupava vypečenou kachnu, hubník, černého kubu, muziku, nebo pučálku.

Výstava v podzemí Betlémské kaple se prostě věnuje vývoji vaření od A až do Z. Od opékání masa na otevřeném ohni, přes vaření pomocí kumháru - dřevěný otáčivý sloupek s ramenem na zavěšení kotlíku nad ohniště, který znali už v pravěku, přípravu v dýmné jizbě s dýmníky až k peci a kachlovým sporákům.

Betlém slavných, cikánský či Krušnohorský

Expozici však dominují betlémy. A ne ledajaké. Je jich tu tolik, že ani nevíte, který máte obdivovat dřív. Zaujme vás každý. A v jednom dokonce rozpoznáte i známé osobnosti. Jde o vyřezávaný Betlém slavných do nějž autor zapasoval mimo jiných Antonína Dvořáka, Josefa Čapka, Boženu Němcovou, nebo třeba i Wericha s Voskovcem.

Vaši pozornost jistě upoutá i roztančený betlém cikánský. „Podobné vyobrazení u betlémů nebývá časté,“ pokyvuje hlavou inženýr Blahoslav Lukavec, který se svou rodinou každoročně výstavu v Betlémské kapli připravuje. A poukazuje na další kuriózní betlém – Krušnohorský od Jana Kudrny. „Ten mám velice rád, protože jsem si v dětství hrával s krušnohorskými hračkami. Byly tak úžasné,“ vzpomíná Blahoslav Lukavec.

Atrakce pro děti

Narazíte tu i na vodní systém s jezírkem, v němž plavou živé ryby. Na své si přijdou i malí návštěvníci. Vyspádovanými korýtky si můžou pouštět lodičky, pozorovat, jak funguje lopatkový mlýnek nebo si zapumpovat skutečnou pumpou.

Ratolesti jistě v Betlémské kapli ocení i pískoviště a kostkoviště s velkou dřevěnou stavebnicí, dospělí určitě nepohrdnou horkou medovinou.

B. Lukavec: Mojí srdeční záležitostí bylo téma „Betlémské zvonění“

Ale zpět ještě k samotné výstavě. Snad ani jeden den na ní nechybí inženýr Lukavec, který se betlémům věnuje už pětatřicet let. Není proto divu, že o betlémech a všem, co se týká Vánoc, dokáže dlouze krásně vyprávět. Tak jsme si povídali...

  • Jak vybíráte betlémy na výstavu? Máte nějaké podmínky?

Na výstavu jsme schopni přijmout všechny betlémy, ale chceme, aby byly z přírodních materiálů. Odmítáme betlémy z různých umělých hmot, polystyrenu a podobně. Betlémy vybíráme i podle toho, aby nám svou vizáží zapadly do koncepce té příslušné výstavy.

A kdo vystavuje? Od dětí z mateřských školek po renomované výtvarníky, jejichž práce jsou známé po celém světě.

  • Nakolik jsou dětští umělci šikovní?

Opravdu moc! A hlavně je to baví. Čert vem, že se třeba ve školce špatně domluví a betlém má čtyři krále. Nemůžeme udělat, že bychom nějakou figurku dali pryč, to by pak to dítě plakalo. Když se pak děti přijdou na výstavu podívat třeba s prarodiči, je úžasné vidět, jak se děti svou prací chlubí, jsou šťastné a babička s dědečkem pláčou.

  • Výstava každý rok nese nějaký podtitul...

Ano. Nejsme betlemáři, ani etnografové, nevystavujeme staré historické betlémy. Výstavou chceme vytvořit atmosféru klasických českých Vánoc. A aby to nebylo fádní, tak si pokaždé přibereme nějaké téma, což obohacuje nás i návštěvníky. Jednou to byly třeba dřevěné Vánoce, nebo jsme zpracovávali téma muziky...

Měli jsme tu už i skleněné Vánoce. Trochu jsme se obávali, že to bude studené, sklo je přeci jen chladný materiál. Naopak to ale bylo velmi příjemné. Barevnost skla, která je zvláštní, jemná, vytvářela nepopsatelnou atmosféru. Tehdy se nám podařilo vytvořit zvláštní police na březových kůlech, do nichž jsme dali velké pláty skel a na to ty skleněné betlémy. Měli jsme tu i skleněný vodopád!

  • Které téma jste si opravdu vychutnal?

Měl jsem rád všechny, protože každé přineslo své kouzlo. Ale mojí srdeční záležitostí bylo téma „Betlémské zvonění“. Protože miluju zvony a jsem jejich sběratel.

Tehdy tu bylo obrovské množství zvonů. A povedlo se nám to, že se na náměstí u Betlémské kaple v rámci této výstavy jeden ulil. Dostal jméno Mistr Jan, ulil ho Michal Votruba. A tento zvon se dal do pořádku, vyčistil, vystrojil a dnes visí ve věžičce Betlémské kaple a po celý rok každou hodinu od 6 do 18 hodin zvoní. A můžu říct, že to je úžasný pocit, když stojíte na náměstí a slyšíte zvon, který se ulil na naší výstavě!

  • Podtitul letošní výstavy zní Jak se kdysi vařilo a svítilo. Co Vás na tomto tématu překvapilo?

Překvapuje mě, že když lidem nabízíme nějaké staré pokrmy, ať už to je muzika nebo pučálka, většinou je neznají. A jsou udiveni, jak je to dobré.

  • Kdyby měl vzniknout betlém podle Blahoslava Lukavce - jak by vypadal?

Mám takovou představu. Když jde rodina s malými dětmi do lesa, nasbírá kaštany, žaludy, listy, šišky... Večer si společně sednou ke stolu a z těch přírodních materiálů udělají figurky a podle své představivosti sestaví betlém. Přitom si můžou povídat, zpívat a ne mít puštěnou televizi. To je to nejkrásnější. Když rodina tráví předvánoční čas pohromadě.