Nenechte se zmást názvem hřbitova, který spíš odkazuje na Malou Stranu. Nachází se na území dnešního Smíchova, vchod do pohřebiště je hned u tramvajové zastávky Bertramka. Takže stačí jen pár kroků a z rušné ulice se ocitnete na místě, které vás vtáhne do minulosti. A které vám nabídne celou řadu nádherných plastik a odhalí místa odpočinku známých osobností.
Původně morové pohřebiště
Poprvé se na tomto místě, které obklopovaly vinice za hradbami města, začalo pohřbívat v době moru. Ten Prahu postihl v roce 1680. V letech 1787 – 1884 pak hřbitov sloužil pro celou levobřežní část Prahy. Jenže pak ho nahradil nový Malvazinecký hřbitov, a tak byl tento uzavřen. A začalo se mluvit o jeho zrušení a přeměnu na stavební parcely.
Počátkem 20. století se však na obranu hřbitova postavila pražská kulturní veřejnost v čele s Jakubem Arbesem, který tu nechal pochovat své dvě nejstarší dcery. I tak v roce 1927 vzala část tohoto místa za své, zanikla kvůli stavbě tramvajové trati na Plzeňské ulici. V roce 1953 pak dokonce byla kvůli rozšíření Plzeňské třídy zbourána kaple sv. Rocha z roku 1703.
Záchrana na poslední chvíli
Nezájem o tuto cennou lokalitu pokračoval i nadále, proto není divu, že stále chátrala, mnoho vzácných náhrobků také poničili vandalové. Hřbitov pomalu upadal do zapomnění, v roce 2001 byl dokonce pro veřejnost uzavřen.
O jeho „vzkříšení“ se nakonec postaralo Občanské sdružení pro záchranu Malostranského hřbitova, založené v roce 2010. Pohřebiště bylo revitalizováno a stalo se z něj místo s výjimečným geniem loci.
Galerie uměleckých děl z 19. století
Dominantou hřbitova je především kostel Nejsvětější Trojice a pak pomník Leopolda Thuna, posledního českého biskupa s knížecím titulem. Autorem monumentálního náhrobku, který zobrazuje klečícího biskupa s rukama spojenýma k modlitbě a opřenýma na otevřené knize, je sochař Václav Prachner. Tento svůj nejznámější litinový pomník vytvořil podle kresby Josefa Berglera.
Uměleckými díly jsou ale i samotné náhrobky, které jsou dílem sochařů činných na konci 18. a v první polovině 19. století. Řada pomníků tu například pochází z dílny sochařské rodiny Platzrů. Nejstarší člen rodiny – Ignác – je znám tím, že pracoval na velkých stavbách barokních paláců a kostelů. Tvůrcem několika plastik tohoto hřbitova je také František Linn, který byl mistrem mladého Myslbeka.
Poslední odpočinek význačných osobností
Hřbitov je unikátní také tím, že zde byly pohřbeny význačné osobnosti. Například představitelé národního obrození, poslední místo odpočinku zde nalezli známí architekti, sochaři a malíři jako Dietzenhoferové, Platzerové či Antonín a Václav Mánesovi, leží zde i generace přátel W. A. Mozarta.
Při procházce tímto pietním místem narazíte na informační tabulky, které vám některé osobnosti přiblíží. Například se zde dozvíte, že kříž se zlatým nápisem, jenž je opřený o malý náhrobek zarostlý břečťanem, označuje bod, kde se kdysi nacházel hrob rodičů Jana Nerudy. Sám básník hrob rodičů často navštěvoval a Malostranský hřbitov ho dokonce inspiroval při psaní sbírky Hřbitovní kvítí.
Svatá holčička
O kousek dál vaší pozornosti neunikne dětský náhrobek z dílny Josefa Maxe. Právě tento pomník „Svaté holčičky“ zde patří k nejnavštěvovanějším. Patří jisté Anně Degenové, k jejíž smrti se váže několik legend.
Jednu zpracoval František Kožík ve své knize Svatá holčička z roku 1943. Je o holčičce s tváří andílka, která byla dobrosrdečná a ráda pomáhala především nemocným a chudým dětem. Jednoho dne děvčátko pozorovalo z okna bouřku. Najednou jí vítr sfoukl z ruky panenku, kterou chtěla darovat chudé kamarádce. Dívenka se po ní z okna natáhla a vypadla na ulici. Ani nejlepší lékaři jí už nedokázali pomoci. Dodnes k jejímu náhrobku nosí děti hračky, svaté obrázky, nebo dívenku v psaníčkách prosí o pomoc…
Projděte se také tímto pozoruhodným místem. Veřejnosti je Malostranský hřbitov v tomto období otevřen denně od 9:00 do 17:00 hodin.
