Poněkud bizarně vyhlížející tapíři žijící v Jižní Americe patří mezi lichokopytníky, i když mají na zadních nohou 4 a na předních 3 prsty. Typický je pro ně „chobot“, prodloužený horní pysk a nozdry. Tapíři ho používají podobně jako sloni: trhají jím potravu, kterou tvoří rostliny, a pomáhá jim dýchat, když plavou – jsou to totiž velcí milovníci vody, umí chodit po dně a rádi se potápí.

Jsou to samotářská zvířata, která většinu času tráví ukrytá v hustém pralesním porostu. Mláďata tapíra jihoamerického se podobně jako naše divoká prasata rodí skvrnitá, dospělí tapíři jsou hnědí.

Taluen a Tex jsou pár snů

Pražská zoo chová více druhů tapírů. První tapíři jihoameričtí se zde objevili v padesátých letech, pak nastala dlouhá pauza, další pár tu žil až v roce 2004. První mládě, sameček Heřmánek, se narodilo v roce 2006.

Nová samice Taluen, která má vytvořit pár se zdejším samcem Texem, jenž je původně z USA, je velkou nadějí pro chov tohoto ohroženého druhu. Narodila se sice v zoo ve Francouzské Guyaně, oba rodiče její matky ale pocházejí z přírody, otec je součástí Evropského záchovného programu (EEP). Díky tomu pražská zoo jako jedna z mála chovatelů dostala doporučení k reprodukci. EEP totiž má momentálně 110 členů, přes 300 zvířat a pouze čtyři instituce – včetně pražské - smí momentálně tapíry jihoamerické množit do budoucího chovu.

Návštěvníci roztomilou Taluen uvidí ve výběhu vedle Rezervace Bororo, kam ji chovatelé za příznivého počasí pouštějí a kde se střídá se samcem Texem, aby si tak na sebe postupně zvykali.