Jde o zajímavá mláďata, která rozhodně stojí za to vidět. Jedno vypadá jako malá ovečka a druhé zase připomíná spíše mimozemšťana. No uznejte. Nejste na ně zvědaví? Tím spíš, že oba přírůstky už spatříte spolu s rodiči v jejich výbězích.
Kdo je gueréza?
Jde o druh opice, typické svým černobílým dlouhým kožichem, který za nimi při skákání z větve na větev ladně vlaje. Mláďata tohoto afrického primáta se ale rodí čistě bílá a mají krátkou kudrnatou srst, která připomíná beránčí.
A jako malá ovečka vypadá i mládě samice Lucie, narozené v pražské zoo 13. srpna. Návštěvníci můžou pozorovat celou rodinu těchto opic i s novým přírůstkem v expozici a výběhu gueréz ve spodní části zoologické zahrady.
Často je loví jejich příbuzní
Guerézy v přírodě žijí téměř výhradně na stromech a na zem sestupují jen občas. K životu na stromech jsou dobře přizpůsobeny. Mají totiž delší zadní končetiny, díky nimž mohou dělat velké, několikametrové skoky. Na rukách i nohách jinak mají zakrnělý palec. Dlouho sedět na tenkých větvích pak guerézám umožňují sedací mozoly.
Hlavním nepřítelem gueréz jsou draví ptáci, dále je loví levharti a také jejich vzdálení příbuzní - šimpanzi. Zatímco v zajetí se tyto opice dožívají i více než 23 let, v přírodě je to o polovinu méně.
Nepohrdnou ani betonem
Guerézy jsou společenská zvířata žijící v rodinných skupinách o 3 – 15 členech. Tlupy se skládají z dominantního samce a několika příbuzných samic s mláďaty. Můžou být i skupiny, kde je více samců, ale jeden je vždy dominantní a k ostatním se chová agresivně.
Zatímco mladé samice v tlupě zůstávají, jejich bratři ji opouští a hledají si jinou. Samci žijí často osamoceně, nebo v mládeneckých partách.
Jídelníček gueréz je složen převážně z rostlinné potravy. Jedí především listy, plody, květy, pupeny a semena, dále se živí drobnými bezobratlými živočichy, půdou a dokonce nepohrdnou ani betonem z budov.
Kvída počtvrté matkou
Dalším novým přírůstkem je v pražské zoo malý hrabáč kapský. V sobotu 20. srpna totiž porodila svého čtvrtého potomka samice hrabáče kapského zvaná Kvída. Otcem se opět stal samec Draco. Jde sice o čtvrté Kvídino mládě, ale teprve druhé, které přežilo. Dvě uhynula po porodu, patrně kvůli nezkušenosti matky. Loňské mládě, chlapeček Kito, sám od matky nepil a byl odchován ošetřovateli.
Nové hrabáččí mládě už ale pije samo. Vypadá to, že čím je Kvída starší, tím je lepší matkou. Odchovat hrabáče je prý náročné, více než polovina mláďat odchovaných v zajetí umírá do týdne od narození.
Vypadá jako prase, jazyk má jako mravenečník a uši jako zajíc
Hrabáč je africké zvíře velikosti prasete, se kterým byl v minulosti zaměňován. Délka těla dospělého jedince se pohybuje mezi 110 a 160 cm, hmotnost samce bývá do 80 kg, samice do 65 kg. Béžově zbarvené tělo je holé, jen s pár štětinami.
Zajímavý je hrabáčův 30 cm dlouhý a lepkavý jazyk, který mu umožňuje, podobně jako mravenečníkovi, lépe konzumovat hmyz. Jeho uši se tvarem podobají zaječím. Jsou dlouhé, blanité a pomáhají regulovat teplotu. Jsou uzavíratelné, čehož hrabáč využívá při dobývání potravy.
Miluje termity, tato vášeň se mu však může stát osudnou
Pomocí silných nohou je hrabáč schopen během chvilky rozbít stěnu termitiště a hodovat na zmateném hmyzu. Během 15 vteřin může vyhrabat jámu hlubokou až 50 cm! Jeho vášeň pro termity se mu ale může stát osudnou. Zvuky hrabání totiž lákají noční dravce jako je lev, hyena a levhart. Navíc hrabáči při hrabání uzavírají uši, aby se jim do nich nedostal prach, zvukovou clonu vytváří i zvuk odlétající zeminy.
V Evropě mají hrabáče celkem v devíti zahradách, v Asii v pěti (pouze v Japonsku), v USA ve třinácti zahradách a ještě ho chovají v jedné africké zoo (JAR).
V pražské zoo můžete mládě hrabáče a jeho rodiče vidět v Africkém domě v horní části zahrady.