Jde o opravdovou raritu. Pekari Wagnerův byl totiž původně popsán jako prehistorické vyhynulé zvíře, k velkému překvapení vědců byl ale objeven živý v Paraguayi. Je ale velmi vzácný, světová populace se odhaduje na dva tisíce jedinců, v zajetí jich žije necelá stovka. A z toho jen 26 v Evropě. V Praze se od pondělí 27. června mohou návštěvníci setkat se dvěma samci a dvěma samicemi tohoto vzácného zvířete.

Pekari není jen tak nějaké prase

Pekariovití (Tayassuidae) je nerozsáhlá čeleď savců. Pekariové jsou zvířata podobná prasatům, vyskytují se ale na jihoamerickém kontinentu, v současnosti jsou popsány 3 druhy - pekari páskovaný, pekari bělobradý a vzácný pekari Wagnerův. Pekariové žijí v malých rodinných skupinách zhruba o 15 jedincích, které většinou vede nejzkušenější a současně dominantní jedinec. Velmi často to může být samice, což ale na první pohled nepoznáte. Na rozdíl od našich domácích i divokých prasat jsou totiž samci i samice pekariů v podstatě stejně velcí. Obě pohlaví jsou vybavena i ostrými špičáky, které se v případě ohrožení nerozpakují použít.

Žere i kaktusy

Ovšem stejně jako naši divočáci a domácí prasata jsou i pekariové všežravci. Živí se především nejrůznějšími bobulemi, semeny, hlízami a výhonky rostlin, spořádají ale i drobné obratlovce, případně hmyz. A co je naprosto unikátní, jsou to pravděpodobně jediná zvířata, která ve své domovině dokážou spásat i opuncie, tedy kaktusy s ostrými trny. Pekari je aktivní přes den, noc přečkává ve vyhrabaných norách, které si hloubí většinou pod kořeny stromů. Podobně jako divočáci rád navštěvuje také bahnité oblasti.

Pozor, nesahat!

Pekariové jsou nebojácná a obratná zvířata, v případě nutnosti dokáží vyvinout rychlost až 35 km/h a při ohrožení se často neostýchají použít velmi ostré zuby. Stádo pekariů se dokáže ubránit i jaguárovi. V zoologických zahradách mnohdy vážně pokoušou návštěvníky, kteří se je pokoušejí pohladit nebo krmit z ruky. Jihoameričtí indiáni se proto pekariů obávají. V mytologii kmene Guaraní vystupuje lidožravý netvor Ao ao, který je napůl člověk a napůl pekari, ovládá prales a žere lovce, kteří zabíjejí víc zvěře, než potřebují, nebo jinak porušují zákony života v pralese.

Pekari Wagnerův je největší a nejvzácnější

Nový přírůstek pražské zoo, pekari Wagnerův, je výrazně větší než pekari páskovaný a pekari bělobradý. Má nápadně mohutnou hlavu a delší uši. Může být dlouhý až přes jeden metr a vážit kolem 30 až 40 kilogramů. Žije v menších skupinách, od dvou do deseti zvířat. Mláďata se rodí jednou za rok v období října a prosince. Vyskytuje se v nevelké oblasti suchých trnitých lesů v oblasti Grand Chaca (na pomezí dnešní Paraguaye, Argentiny a Bolívie), kde spadne pouhých 400 až 800 mm srážek ročně. Značnou část jeho jídelníčku tak tvoří kaktusy druhů Opuntia chacoensis a Clesitocactus daumaninnii.