Jde o opravdovou zoologickou událost: pekari Wagnerovo je zvíře, které se do dnešních dob dochovalo z prehistorických časů a až do 70. let bylo známo pouze z vykopávek.

Nevyhynul, ale mnoho nezbývá

Jihoameričtí pekariové jsou menší příbuzní našich divokých prasat, stejně jako ona si hledají potravu přerýváním půdy. Existuje mnoho druhů, pekari Wagnerovi jsou z nich nejvzácnější. Až do roku 1972 totiž byli považováni za vyhynulý druh, malá populace pak byla nalezena v pralesích na pomezí Argentiny, Bolívie a Paraguaye.

Pekariové Wagnerovi, stejně jako divočáci, žijí v rodinných skupinkách, které obývají své teritorium. To si hájí před vetřelci a značí pomocí pachových žláz. Živí se trnitými kaktusy, kořínky a hmyzem. Pekariové jsou ohroženi lidskou činností - jejich počty se snižují v důsledku přeměny jimi obývaných nedostupných porostů na velkoplošné ranče. Tento druh je v Červeném seznamu IUCN zařazen jako ohrožený.

Česká naděje

Česká mláďata jsou nadějí pro celý chov. V Evropě totiž tento druh pekariho v současnosti chová pouze sedm institucí v počtu 37 jedinců. Pravidelně jej odchovává jen Tierpark Berlín, odkud přišla čtyři zvířata do Zoo Praha. Jedno živé mládě se loni narodilo také v belgické ZOO Planckendael.

Pražská selata se narodila jen pár měsíců poté, co v paraguayské chovné stanici Proyecto Taguá zahynuly desítky prasat na zatím neznámou chorobu, která decimuje i volně žijící pekari. Proto jsou chovatelé na celém světě z pražských přírůstků tak nadšeni.