Bércouni patří společně například s damany, slony, bodlíny nebo hrabáči do starobylé skupiny savců – Afrotheria. Praha dosud chovala dva druhy bérconů, nyní přibyl samec třetího - vzácného bercouna Petersova.
V evropských chovech je tento druh ojedinělý – chová jej pouze sedm zoologických zahrad, a to v počtu 24 jedinců. Pražský samec se narodil v loňském roce v Rotterdamské zoo, kde byl chov tohoto druhu v evropských zahradách založen. Samici má zoo přislíbenou ze zoo ve Wroclawi.
Nevrlý samotář
Pro příchod bercouního samečka prošla expozice, ve které ještě donedávna žily komby a křečkomyši, značnou proměnou. Nově je v ní živá vegetace, zvíře žije v hluboké vrstvě substrátu vzniklého smícháním písku a zeminy posypané různými materiály – borkou, listím, suchou trávou. Zepředu je expozice částečně krytá fólií s designem trávy.
Chovatelé také mohou bercouny pomocí dvířek oddělovat a krmit tak, aby je nestresovali. Bércoun je totiž poměrně samotářské zvířátko, žije osamoceně a ani v době námluv spolu pár nezůstává dlouho. Samci i samice si v té době brání společné teritorium proti jedincům stejného pohlaví.
Arika zblízka
Bércouny najdete v pavilonu Afrika zblízka. Ten stojí v místech Pavilonu malých živočichů z 50. let, který byl v letech 2003 – 2004 kompletně přestavěn, zůstal jen půdorys. Pavilon je architektonicky řešen jako cesta Afrikou od pouští k lesům, přes opuštěné a pískem zaváté město, kde se bývalých lidských příbytků znovu zmocnila příroda.
Jedinečné je řešení terárií a insektárií (ocelová konstrukce a skleněné nádrže skryté v přírodních materiálech). Najdete v něm unikátní expozici malých a středních živočichů z Afriky, od bezobratlých přes obojživelníky a plazy až po savce, a to včetně těch nočních nebo podzemních. Převažují pouštní druhy, najdete zde nicméně i obyvatele savan a lesů.