První doba českého národního sebeuvědomění v 80. a 90. letech 18. století byla nadějná. Činnost osvícenských učenců kolem J. Dobrovského, působení vlasteneckých divadelníků v divadlech Bouda (1786-1789) a U hybernů (1789-1802), aktivita česky píšících novinářů a literátů kolem Krameriovy České expedice (od 1790) a básnické družiny A. J. Puchmajera (Sebrání básní a zpěvů, 1795), šla ruku v ruce s oživením společenského života Prahy, vrcholícím korunovacemi Leopolda II. v září 1791 a Františka II. v srpnu 1792. Byly spojeny se slavnostmi, plesy, koncerty, premiérami oper, ale také např. s průmyslovou výstavou (1791) nebo s českými dožínkami v Královské oboře (1792). Přední osobnosti dobové kultury (W. A. Mozart, L. van Beethoven, J. W. Goethe) při opakovaných návštěvách nacházely v Praze nejen vyspělé prostředí a zasvěcené publikum svých děl, ale také řadu partnerů a osobních přátel žijících stejnými uměleckými i společenskými názory jako ony.
Války s revoluční Francií slibný vývoj zkomplikovaly a zpomalily. Přinesly utužení státního absolutismu a po porážce Napoleona (1815) jeho novou, metternichovskou variantu. Zostření policejního dohledu a pronásledování všeho, co vybočovalo z daného pevného řádu, zavánělo volnomyšlenkářstvím a mohlo být jen náznakem šíření idejí svobody, rovnosti a bratrství, poznamenalo všechny oblasti společenského života. V únoru 1797 tak bylo dvorským dekretem zakázáno svolávat pražský Měšťanský výbor a tím byla znemožněna volba členů magistrátu. Roku 1808 byla volitelnost magistrátních radů a purkmistra zrušena úplně. Stali se z nich doživotně jmenovaní státní úředníci, přičemž pražského purkmistra potvrzoval osobně císař. Vydávání novin a knih ochromila cenzura a české vlastenecké divadlo po roce 1802 trvale zápasilo s nepřízní úřadů i s ekonomickými problémy. V lednu 1820 byl pro hlásání svobodomyslných názorů císařským dekretem zbaven profesury na pražské filozofické fakultě významný myslitel a oblíbený pedagog Bernard Bolzano.
Teprve roku 1822 schválil císař František I. stanovy Vlasteneckého muzea, založeného roku 1818 skupinou šlechtických zemských patriotů. Krátce předtím (1821) začal J. S. Presl vydávat vědecký časopis Krok, na jehož stránkách spolu se svým bratrem a dalšími přírodovědci postupně vytvářel českou vědeckou terminologii. Od ledna 1827 se hlavním vědeckým periodikem stal Časopis Společnosti Vlasteneckého muzea (od 1831 Časopis Českého muzea), zprvu německý a český, později pouze český. V květnu 1824 se zásluhou ředitele J. N. Štěpánka podařilo obnovit pravidelná česká divadelní představení o nedělích a svátcích ve Stavovském divadle. Jejich málo náročná dramaturgie vyvolala v život programově vyhraněnější ochotnická představení studentů a mladých literátů, z nichž se po deseti letech zrodilo Tylovo Kajetánské divadlo na Malé Straně (1834-1837). Základnou vydávání krásné i odborné literatury v českém jazyce byla od roku 1831 nově založená Matice česká.
Organizátory a aktéry tohoto oživeného národního dění byli příslušníci nové vlastenecká generace, vyznávající ideály evropského preromantismu a později romantismu. Byli stoupenci moderního demokratického hnutí a nacionalismu jako protiváhy feudální nesvobody a strnulosti. Působilo na ně učení německého filozofa J. G. Herdera o významu lidové slovesnosti a o budoucí historické roli tzv. mladých národů, jmenovitě národů slovanských. S odpovídajícím programem českého národního hnutí vystoupil mladý Josef Jungmann již roku 1806 (Rozmlouvání o jazyku českém). Dále jej rozvinul ve Slovesnosti (1820) a v Dějinách literatury české (1825). Již v letech 1817-1818 podpořil národní ideu knihovník Václav Hanka nálezem proslulých padělaných rukopisů Královédvorského a Zelenohorského. Úspěchy českého vlasteneckého hnutí jsou však spojeny především s organizátorskou činností Františka Palackého, který přišel do Prahy roku 1823.
Praha právě v té době překročila hranici 100 000 obyvatel a sluha univerzitní knihovny Antonín Langweil začal vytvářet její plastický model (1826). Nový purkmistr Petr Sporschil (1826-1838) a nový nejvyšší purkrabí Karel Chotek (od 1826) obrátili pozornost mimo jiné k zvelebení a zlepšování životního prostředí rostoucí průmyslové metropole. Jejich prvním počinem bylo založení veřejných sadů na hradbách mezi Koňskou a Poříčskou branou, následované od roku 1831 náročnou stavbou silniční estakády z Klárova k Brusce.
Václav Ledvinka
Příště: Doba předbřeznová a Revoluční rok 1848
Převzato z Listů hl. m. Prahy