Velkou filosofickou postavou klasicismu byl René Descartes, myšlenkovým hnutím pak zejména přesvědčení, že vše může být poznáno pouhým rozumem, a pouze rozum a přísná logika jsou ty pravé smysly, které dokáží odkrýt podstatu věcí. Tento přístup se odráží rovněž v architektuře i umění. Klasicismus je návrat ke klasickému, tedy k antice Řecka a Říma, které zpočátku jen volně překrývá barokní a rokokový ornament, aby se postupně oprošťovalo od všech volánkových motivů a nabývalo přísnějších kontur. Dominantním prvkem druhé poloviny 18. století je pak tzv. styl Ludvíka XVI. Současně s tím se projevuje stále více sílící vliv měšťanstva, což souvisí s přicházející průmyslovou revolucí. Stavby jsou projektovány podle přesných výpočtů, objevují se litinové konstrukce, ubývá kostelů a zámků, a naopak se více staví užitkové budovy.

Přibývá rovněž zeleně ve městech, zahrady a parky se otevírají veřejnosti. Klasicismus postupně přechází v empír, tzv. císařský sloh, který se rozvinul za císaře Napoleona Bonaparta a podle jeho principů se stavělo ještě v polovině 19. století. Vychází již výlučně ze studia antických slohů a ve své zálibě ve strohosti a jednoduchosti první přejímá nejstarší řecký řád, dórský. Nezapomíná ale ani na iónský řád a nově vytvořené palmetové hlavice.

K těmto dvěma, v mnoha ohledech podobným stylům přibývá ještě romantismus, který s sebou přináší značnou rozvolněnost, příklon k exotice, umění jiných kultur a krajinářsky pojaté parky, které již nemají nic společného s geometricky řešenými barokními a rokokovými zahradami. V duchu romantismu přibývá umělých jeskyň, někdy dokonce i s poustevníkem, zřícenin, napodobujících středověk, což se později projevilo i na kostelech, úředních budovách a jiných objektech (tzv. novogotika). Ještě později se opakování historických slohů projevilo i jinde, a tak dnes můžeme vidět budovy novorenesanční, novogotické nebo též novobarokní. Pro tento druh především architektury se vžil souhrnný pojem historismus.

Architektura

Klasicistní a pozdější empírový dekor vycházel z antiky. Typickým motivem byl ovál s podobiznou panovníka zarámovaný do vavřínového věnce se stuhami, rozety a triglyfy nebo girlandy na plochých fasádách dělených pilastry, bohatě zdobené nadokenní štíty a vstupní portál, často dotvořený naddveřním elipsovitým oknem. štíty střech bývají trojúhelníkového tvaru a celkový dojem z průčelí mnohdy připomíná architekturu římských vítězných oblouků.

Zásadní pražskou klasicistní stavbou se stalo Nosticovo, dnes Stavovské divadlo v prostoru Ovocného trhu, které dal postavit hrabě Nostic-Rienek jako určité vyjádření vzdoru proti císařské Vídni. divadlo nese nápis Patriae et Musis, neboli Vlasti a múzám. Budova pravidelného obdélníkového tvaru je symetricky řešena a zakončena nahoře tympanonem. Divadlo mimo jiné získalo věhlas již v roce 1787, kdy se zde hned v lednu odehrála opera Figarova svatba od W. A. Mozarta a v říjnu téhož roku dokonce Mozartova světová premiéra opery Don Giovanni. A do třetice Mozart: na oslavu korunovace císaře Leopodla II. za českého krále zde byla v roce 1791 slavnostní premiéra opery La clemenza di Tito. Zde také v roce 1834 poprvé zazněla píseň Kde domov můj z Tylovy komedie Fidlovačka, která se nakonec stala českou národní hymnou.

Další budovou, která už dnes ale neslouží svému původnímu určení, je Dům U Hybernů, kdysi sloužící výstavním účelům. Za zmínku stojí rovněž dům Platýz vedle Národní třídy, který byl údajně prvním činžákem v Praze. V každém případě to byl dům, který díky přestavbě umožnil vznik pavlačového domu s byty pro více nájemníků.

V duchu klasicismu ovšem vyrostla i nová čtvrť Karlín, Smetanovo nábřeží, Slovanský dům nebo třeba měšťanská plovárna. Změnu v typu výstavby si totiž vyžádalo rozšiřování města a spolu s rozvojem techniky a výroby také stále nově přibývající obyvatelstvo. Tak postupně přibývaly nemocnice, školy, úřední budovy a mnoho dalších budov, sloužících především pro potřeby veřejnosti. Z paláců pak můžeme jmenovat například Rohanský palác nebo vilu Kinských se zahradou. Otevřeny byly Chotkovy sady, usedlost Hadovka, Klamovka nebo Cibulka, v duchu klasicismu byl přestavěn místodržitelský letohrádek ve Stromovce.

Umění a literatura

Už v rokoku se v hudbě přechází k jednodušší melodické lince, což v klasicismu vrcholí. Hravé tóny jakoby poskakují ve vzduchu, ale jsou to tóny skladeb, kterým porozumí takřka každý. Nejde o hudbu intelektuální ani duchovní, jako spíše inteligentní a trochu rozmarnou. Již zmiňovaný geniální W. A. Mozart, ale před ním i Josef Haydn, nebo z českých skladatelů Josef Mysliveček jsou toho dokladem. O něco později obohatí hudební svět také Ludwig van Beethoven, v jehož hudbě je však již slyšet posun. Literatura naproti tomu opět podléhá rozumu: Moliére, La Fontain, Goldoni, Diderot, nebo Dafoe, Krylov - to jsou autoři, kteří zdravý (selský) rozum vpravují snad do všech svých děl. Literatura se dělí na nízkou a vysokou, tedy: bajky, komedie a písně na straně nízké, ódy, eposy a tragédie na straně vysoké. Z českých autorů bychom snad mohli zařadit zakladatele moderní české jazykovědy Josefa Dobrovského nebo zakladatele první české básnické školy Jaroslava Puchmajera.

V sochařství přetrvává antický kult, jehož významným představitelem je A.Canova, malířství reprezentuje J. L. David. Z českých tvůrců pak malbu zastoupil František Tkadlík, sochařské umění se projevovalo spíše na náhrobcích. Později, v období romantismu však nastupují dvě výrazné malířské osobnosti: Antonín Navrátil a Josef Mánes, kteří, každý po svém, vytvořili jeden zajímavý proud českého umění.

Móda

Ani v klasicismu a empíru nezůstala móda pozadu oproti architektuře. Sice pozvolna, pomaloučku, ale přece jen opouštěly dámy své obručové sukně a péřové ozdoby ve vlasech, aby postupně přivykaly lehoulinkým látkám, z nichž byly šity šaty téměř průsvitné, a ve kterých dámy také velmi rychle nachladly. Paradoxně, nový styl byl přijat nejdříve v konzervativní Anglii, v rokokové Francii naopak vypískán. Teprve o několik let později s příchodem francouzské revoluce vešel do šatních skříní i antikizující oděv, ovšem pouze u žen. To však povzbudilo moralisty, kteří si stěžovali, že nový, splývavý šat příliš zdůrazňuje ženskou postavu, navíc doplněn velkým výstřihem. Na druhé straně, lékaři byli mnohem raději, protože šněrovací korzety na zdraví příliš nepřidaly. Jelikož průkopníkem nového odívání byla Anglie, nesly modely té doby název á la anglaise. Tehdy už tímto stylem byla uchvácena i Paříž a nakonec si nový směr v módě našel cestu i do pánských šatníků. Přes krátkou chvilku pokusů zavést národní kroj (období francouzské revoluce) se tak nakonec ujímá antický vzor.

Ženy v klasicismu a empíru

Krátké trvání má tzv. móda chemise - tedy antická toaleta s hlubokým dekoltem, účesem á la Diana, nahými pažemi a řeckými sandály. Tu nakonec vystřídá daleko odvážnější tzv. nahá móda, nazývaná také někdy á la sauvage. Účes krátce střižený, na konečcích zvlněný á la Titus, jednoduchý šat z drahé látky (mušelín, jemné hedvábí...), anticky zřasený, sepnutý na ramenou kamejemi, páskem, který šaty spínal těsně pod poprsím. Co se ušetřilo na materiálu, to doplnilo množství šperků. Přiliš lehký oděv ale přináší oběti - nachlazení a z něho vzešlý například zápal plic tehdy byly smrtelné. V empíru se však již chemise poněkud mění - výstřih se zmenšuje, přibývá kožešinových plášťů, dlouhé rukavice nad lokty a kašmírové šály přece jen posouvají oděv více zpět do středoevropského podnebí. Vlasy se od antických účesů posouvají k hladce staženému drdolu uprostřed dělenému pěšinkou.

Muži v klasicismu a empíru

Na rozdíl od žen se u nich antikizující vlivy tolik neprojevují jako spíše revoluční protest - ten spočívá hlavně v prodloužení nohavic u kalhot, nošení dvourohého klobouku a v určité neupravenosti. Na scénu však ale vstupuje také dandy - naopak velmi módně oblečený muž, hledící na svůj zevnějšek, mnohdy ovšem až příliš. Empír v tomto směru přináší vystřízlivění, hlavním požadavkem se stává dobrý střih a švih celkového vzhledu, nikoli jeho zdobnost. Dlouhé kalhoty se zasouvají do holínek jezdeckého typu, barvy fraků jsou tmavší a zůstává vzorovaná vesta. Košile mají vysoký límec a vázanku. Nosí se zkadeřené vlasy, které mužům zakrývají čelo a spánky. Při denním nošení se používá jako pokrývka hlavy cylindr, pro slavnostní příležitosti ještě třírohý klobouk.

Použité prameny: Obrazová encyklopedie módy
Pražská architektura http://satalka.cz