Na začátku 20. století, ještě za Rakousko-Uherska, vyrostly v Praze přes Vltavu tři nové mosty: v roce 1902, po připojení Libně ku Praze, dřevěný Libeňský most, v roce 1908 v důsledku asanace někdejšího Židovského Města Čechův most a v roce 1912 kvůli holešovickým jatkům Hlávkův most. Na jeho místě stál ovšem již několik let dřevěný most, nazývaný mostem přes ostrov Velké Benátky (starší název Štvanice).
Třináctý přesvltavský pražský most od jihu, železobetonový silniční a tramvajový Hlávkův most, který nebyl jako jeden z mála pražských mostů přejmenován, byl otevřen před 100 lety, 6. února 1912. Jeho mostovka slouží automobilovému i tramvajovému provozu.
Most byl postaven ve dvou etapách v letech 1909–1912. Široký byl 16,8 metru, dlouhý 297,4 metru. Dvě vltavská ramena a ostrov Štvanici překlenoval pomocí sedmi oblouků.
Galerie nad Vltavou
Kratší část mostu z Těšnova na ostrov byla postavena podle návrhu Jiřího Soukupa z oceli, druhá část mostu, navržená Františkem Menclem, byla z betonu. Na výtvarné podobě mostu se podíleli sochaři Bohumil Kafka s Ladislavem Kofránkem: medailony zavěšené v cípech hlavní klenby představují 12 portrétů tehdejších radničních představitelů, kteří měli co do činění se stavbou mostu. Jejich autory jsou sochaři Otto Gutfreund a Josef Mařatka. Výtvarnou dominantou jsou však velkorozměrné plastiky sochaře Jana Štursy, nazvané Práce a Humanita, umístěné na začátku mostu na holešovické straně.
V letech 1958–1962 byl most rozšířen na dvojnásobek, aby vyhovoval plánované trase magistrály. Při té příležitosti byla ocelová část mostní konstrukce nahrazena konstrukcí ze železobetonu.