Rekonstrukce v kostele Panny Marie, sv. Jeronýma a českých patronů v Emauzích, byla téměř shodná s tou před 660 lety. Organizovali ji pracovníci Ústavu dějin umění Akademie věd a Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Mše se ovšem tentokrát necelebrovala v latině, ale ve staročeštině a některé části obřadu, jehož tvůrcem byl sám Karel Lucemburský, byly vynechány. Odborníci tvrdí s trochou nadsázky, že v případě, že by celý obřad proběhl podle toho, jak popsal Karel ve svém řádu korunovace, stal by se muž, korunovaný na Karla jen jako, skutečným krále Českého království. A žena po jeho boku, která znázorňovala Blanku z Valois, pak skutečnou královnou.
Pomazání a slavnosti
Obřad, který trval téměř dvě hodiny: diváci mohli shlédnout pomazání svatým olejem na hlavě, prsou a mezi lopatkami a také na rukou. Pak byl král opět oblečen a nakonec pomazán i na dlaních. Pak se Karlovi dostalo z rukou arcibiskupa znaků moci – svatováclavské koruny, jablka, žezla, meče, prstenu a pláště.
Korunovace byla barvitou kostýmní podívanou, která ještě pokračovala na velkolepém průvodu a slavnostech na Vyšehradě následující den (FOTOGALERIE: Vyšehradské králodvorské slavnosti). Už dopoledne se tu konal jarmark, doplněný kláním rytířů, tančily tu i skupiny historického tance Regii Carovi Regin a Mariance, a po obědě pak prošel Karel Vyšehradem a zastavil se mimo jiné v kostele. Sv. Petra a Pavla, kde uctil ostatky krále Vratislava. Až do noci se pak slavilo, kromě královské hostiny bylo připraveno divadlo, ukázky řemesel od podkovářů, mečířů a cínařů,až po dráteníky a středověké kuchyně. Slavnosti se konaly v Praze už poosmé a patronát nad nimi má hlavní město Praha a Národní kulturní památka Vyšehrad. Slavnosti se konají vždy na počátku října a kromě Pražanů jsou i vítaným terčem cest turistických skupin.