Po své smrti 1. srpna roku 1879 ve věku 83 let byl totiž pohřben v Řepích, kde v nedalekém ženském klášteře pracoval jako zahradník. Dodnes chodí lidé dávat na hrob polepšeného lumpa kytičky a čas od času někdo připomene jeho příběhy. Je jich na jednoho zločince až moc, ale většina má oporu v nějaké skutečné události:jde zřejmě o příběhy, které Babinský jen slyšel při svém pobytu v Brně na Špilberku, kde si odpykával trest.
Romantická legenda
Babinský se narodil 20. srpna 1796. Legendy někdy vznikají omylem a média (v tomto případě braková literatura, která je předchůdkyní dnešního bulváru) mají obrovskou sílu a z naprostého lumpa udělají hrdinu dne. Babinský je někdy opisován jako loupežník, který bohatým bral a chudým dával. To je ovšem jen legenda. Babinský a jeho kamarádi brali bohatým a chudým také.
Jeho cesta zločinu nebyl příliš dlouhá. Ve 30. letech minulého století se dal dohromady s dalšími lumpy a milenkou Apolenou Hoffmanovou přepadával lidi. Měl k tomu i dvě pistole. Zatkli ho na počátku roku 1832 v Kuřivodech , kde rychtář při kontrole dokladů zjistil, že má padělaný pas, navíc milena, která schovávala obě bambitky u sebe, byla tak nervózní, že jí obě zbraně vypadly na zem. Nastala rvačka, Babinský kousnul rychtáře Václava Frankeho do prstu a ještě poranil oba biřice. Z pražského vazebního vězení utekl po čtyřech měsících, setkal se s Apolenou, která při bitce v Kuřivodech utekla biřicům, a uprostřed léta 1833 zabil v lese u Horní Kamenice pláteníka a okradl ho o peníze. Pak utekl do Polska a nakonec, protože ho to táhlo domů, se v roce 1835 objevil v Sokraticích u Litoměřic, kdy byl zatčen.
Podařilo se mu uprchnout a nakonec byl definitivně zatčen a odsouzen v roce 1840. Podle obžaloby měl na svědomí se svou partou 12 loupežných činů a nějaké ty vraždy, ale nakonec byl pro nedostatek důkazů odsouzen jen ze šesti činů, z toho jedné vraždy - pláteníka Blumberga u Horní Cerekve, který zemřel na osm bodných ran. V době vynesení rozsudku bylo Babinskému 44 let, takže dvacetiletý žalář na Špilberku se vlastně rovnal trestu smrti. Jeho milenka Apolena Hoffmanová zemřela ve vězení 15 dnů od vynesení rozsudku na chrlení krve. Babinský přežil. Stal se ve vězení ošetřovatelem nemocných a byl pověstný svou vírou v Boha. Právě jako ošetřovatel nasbíral neuvěřitelné množství historek, které pak byly základem jeho příběhů ztvárněných v literárních sešitcích.
Polepšený zločinec, skvělý vypravěč
Na Špilberku pobyl Babinský do poloviny roku 1855, kdy byla věznice zrušena a Babinský putoval do Valdic. Vězení opouštěl jako čtyřiašedesátiletý stařec poměrně důstojného zevnějšku. Ve Valdicích se ho ujaly řádové sestry, které ho pak ubytovaly v blízkosti kláštera v Řepích. Klášter sloužil částečně jako vězení a Babinský tam pracoval jako zahradních. Když měl volno, vyjížděl do pražských hospod, kde za útratu vyprávěl historky z vězení. Bylo jich opravdu hodně a není divu, že měl dobrý vypravěč spoustu posluchačů.
Už na počátku 60. let vyšla první kniha – Babinský vůdce loupežníků. Podle legendy se těsně před smrtí vrátil Babinskému sluch, a to v okamžiku, kdy se zpovídal faráři ze svých hříchů. Literatura o Babinském rostla a neustále se k ní někdo vrací. Zabýval se jím například Egon Ervín Kisch, trochu romantičtější pohled a srovnání s Karlem Hynkem Máchou má pak na svědomí spisovatelka Dagmar Štětinová. I Michal Tučný mu věnoval celé album.
Dodnes chodí lidé dávat na jeho náhrobní kámen na zrušeném vězeňském hřbitově v Řepích květiny. Asi proto, že byl sice lump, ale polepšil se.