Projekt Pražské metamorfózy má připomenout proměny města za posledních 20 až 25 let. Praha se totiž měnila velmi rychle a v některých případech bereme dnešní stav věcí za dávno daný. Vzpomenete si třeba, jak to kdysi vypadalo v Karlíně tam, kde dnes stojí moderní administrativní a obytné domy? Nebo jak v 80. letech minulého století měřila policie rychlost? Která aféra se přetřásala v pražských hospodách před deseti nebo pětadvaceti lety? Změnil se nějak Staroměstský orloj? Pijeme v Praze ještě vodu z Vltavy nebo ne? Ví vůbec mladá generace, čemu se říkalo „pakul“, „fučpark“ nebo „šedej mor“? Tuší dnešní novomanželé, že se stěhují do domu stojícím na místě, kde se ještě před deseti lety rozkládalo pole?
Chceme se věnovat záležitostem, které ne vždy najdete prostřednictvím internetových stránek. Proto jsou hned dva náměty projektu Pražské metamorfozy věnovány bezpečnosti města. Je to pohled na případy, které řešila státní policie, a také vysvětlení, jak a proč vznikla městská policie, která je dnes součástí běžného života a už si bez ní město ani nelze představit. Změnila se i kriminalita a její formy, ale i postoje policistů a posléze strážníků k občanům. Vždyť to není tak dávno, kdy se hovořilo jen o represi a prevence kriminality byla odbyta mávnutím ruky.
Měnily se i další pražské organizace, které zajišťují chod velkoměsta. Vzpomenete, jak to bývalo s popeláři a odvozem odpadků, nebo jak vypadalo zásobování plynem či vodou? Tyto organizace se proměnily z nepohyblivých molochů, které Pražanům život znesnadňovaly, na podniky, které se snaží nabídnout komfort a ulehčit starosti a čas. Na druhou stranu jsou v Praze věci, jejichž běh se už nemění, ale přesto jsou pro Pražany zajímavé, jako třeba strážce času – Staroměstský orloj, jehož už desítky let spravují titíž lidé.
Svým vývojem procházejí i kulturní instituce města. Galerie hlavního města Prahy se stala vážným konkurentem Národní galerie, Muzeum hlavního města Prahy patří mezi regionálními muzei k nejlepším, protože svými výstavami přitahuje měsíčně tisíce návštěvníků. A což teprve Kongresové centrum Praha, které se proměnilo z rozpačitě přijímaného Paláce kultury v instituci, která hraje prim v kongresové turistice. A Zoologická zahrada Praha? Kdo si ještě vzpomene na staré nevyhovující klece, které zvířata ukazovaly jako vězně.
Pražské metamorfózy nechtějí a ani nemohou být dějinami jednotlivých pražských institucí. Chtějí jen na konkrétních příkladech ukázat, jak se město rok od roku mění. Nabízí ohlédnutí na čtvrt století, což není vůbec špatné: za tu dobu přeci vyroste nová generace. Ale nejen pro ni jsou určeny Pražské metamorfózy.