Je to totiž místo, kde se ročně scházejí desetitisíce odborníků a debatují o svých záležitostech. To přináší peníze nejen Kongresovému centru Praha samému, ale také městu, jeho obyvatelům, podnikatelům apod. Podle různých žebříčků patří totiž hosté kongresů mezi ty turisty, kteří nejvíce utrácejí. A to je dobrým znamením pro cestovní ruch.
Kongresové centrum Praha vyrostlo z tzv. Pakulu, Paláce kultury, který měl původně sloužit jen k oslavným sjezdům KSČ. Budova to nebyla příliš chtěná, protože zasáhla jedno z nejcitlivějších míst města – hranu Nuselského údolí, která je z pohledu architektů a památkářů možná stejně důležitá, jako je hrana Letenské pláně.
Zda to bylo dobře či špatně, nebudeme hodnotit. Jen pro připomínku by postačila jedna historka z Večerní Prahy z doby, kdy se Palác kultury stavěl. Článek o stavbě byl na stejné straně jako materiál o drogách, který se jmenoval „Než vyroste obluda“ a varoval před zneužíváním léků jako drog. Na poslední chvíli se titulek vyhazoval, aby si ho lidé nevztáhli na Palác kultury. Ve své době byl skutečně Palác kultury terčem ostré kritiky Pražanů, kterým se nelíbil tak obrovský zásah do pražského panoramatu. Dnes to skoro nikdo nehodnotí a podstatná část generací, které vyrostly s „Pakulem“ na očích, už ani nevnímá obrovskou hmotu stavby.
Všechno zlé je pro něco dobré, a tak i tato stavba nad Nuselským údolím, byť se nemusí líbit, má jedno pozitivum. Díky ní může Praha nabízet prostor pro mezinárodní kongresy. Díky tomu je schopna konkurovat mnoha evropským městům, třeba i Vídni, která byla svého času na světovém trhu kongresovou jedničkou.