Šlo především o Kongresový sál s vnitřním objemem 60 000 m³. To bylo na tehdejší dobu neuvěřitelné. Projekt vypracovali architekti Mayer, Vaněk a Karlík z Vojenského projektového ústavu, investičně jej zajišťovala Výstavba hlavního města Prahy, závod Výstavba účelových staveb. Architekti to neměli tenkrát vůbec jednoduché. Magistrát postrádal se stavbou takového druhu a rozsahu zkušenosti a také u investorů nenašli odpovídající oponenturu. Nemohli postavit objekt ani v původně plánovaných dimenzích. Šlo o paradox. Ačkoli kolem dokola se našlo relativně hodně volného prostoru (tehdy ještě nestál hotel Forum, dnes Corinthia Towers, natož budova Pražského policejního ředitelství), naráželi stále na spoustu problémů a omezení.
Nikdo netušil, kde má „Pakul“ stát
Jediné, co zde tenkrát v polovině 70. let bylo dokončeno, bylo metro. A právě kvůli jeho ochrannému pásmu i uměleckému dílu „s Gottwaldem“ se nemohlo nikde prakticky na nic sáhnout. Současně se musel respektovat opěrný systém Pankrácké pláně, vybudovaný kvůli nově postavenému Nuselskému mostu. Architekti měli v úmyslu již tenkrát přemostit magistrálu, vybudovat vchod do suterénu Paláce kultury přímo ze stanice metra a situovat do těchto prostor bankovní halu s předprodejem vstupenek. Situace došla tak daleko, že se dlouho nevědělo, kam Palác kultury vlastně umístit. Ing. arch. Josef Karlík vzpomíná na okamžik, kdy po nekonečných debatách mohli stavbařům z tehdejšího IPS s úlevou říci: zde můžete stavbu založit. Hrana objektu byla nakonec nasazena směrem do Nuselského údolí, těsně u hlavní odvětrávací šachty metra.
Od „Pakulu“ ke Kongresovému centru
Palác kultury byl otevřen v dubnu 1981 za účasti prezidenta Gustáva Husáka. Probíhala zde vesměs zasedání KSČ. V prosinci 1989 se Palác kultury stal dějištěm jednání o složení první polistopadové československé vlády. Usnesením pražského zastupitelstva v květnu 1995 se dosavadní příspěvková organizace Palác kultury přeměnila na akciovou společnost, dostala název Kongresové centrum Praha a jejím stoprocentním vlastníkem se stalo hlavní město Praha. Oficiálně tato společnost vznikla zápisem do obchodního rejstříku 1. července 1995.
V letech 1998–2000 se podrobilo Kongresové centrum rozsáhlé stavební rekonstrukci, na které se opět podílel spolu s dalšími architekty pamětník Ing. arch. Josef Karlík. Podle něj se na počátku rekonstrukce k velkému překvapení zjistilo, že má centrum k dispozici jen zhruba 130 kanceláří. To bylo naprosto nedostačující, hlavně kvůli blížícímu se 55. zasedání Mezinárodního měnového fondu a skupiny Světové banky, které zde mělo v září 2000 proběhnout. Hledalo se řešení, jak urychleně vymyslet pro delegáty dalších minimálně 500 kanceláří.
Vznikla nová administrativní budova
Jak ale docílit takového množství místností? Ing. arch Karlík na to vzpomíná: Dostali jsme k dispozici manuály z předešlých zasedání MMF konaných v jiných kongresových centrech. Všichni jsme si vycházeli maximálně vstříc. Zjistili jsme přitom, že mnohdy se potřebné kanceláře stavěly na chodbách a všelijak provizorně. Až nakonec primátor Jan Kasl rozhodl, že bude postavena nová přilehlá administrativní budova, kde vzniklo pro potřeby zasedání 750 místností. Jak známo, z této administrativní budovy pak vznikl hotel Holiday Inn disponující 251 pokoji. Pochopitelně to nebylo jediné, co se v rámci rekonstrukce KPC muselo udělat.
Pryč s azbestem
Důležitou součástí úprav na zasedání bylo zabezpečení protipožární azbestové vrstvy tak, aby nedocházelo k rozptylování karcinogenních látek do prostoru budovy. Proběhla výměna výtahů, eskalátorů a systémů hydrauliky pohyblivých prvků v prostoru jeviště Kongresového sálu, tedy stropů, stěn a podlah. Sál byl nově ozvučen a získal akustiku s visačkou nejvyšší možné kvality. Všechny sály dostaly kompletně nové interiéry,
říká Josef Karlík. Byly instalovány nové rozvody strukturované kabeláže pro potřeby počítačové sítě. Na každém patře byly instalovány nové toalety a v celé budově byl zřízen stoprocentní bezbariérový přístup. V dolní části objektu vznikla nová kuchyně a ve všech foyerech byla instalována síť mobilních bufetů. Vše dohromady za zhruba 3,3 miliardy korun. Kvalita a účelnost rekonstruovaných a nových objektů prošla v září 2000 tou největší možnou zatěžkávací zkouškou. Vzápětí po jejím dokončení a slavnostním otevřením se tu konalo 55. výroční zasedání MMF a Skupiny světové banky, jedna z nejrozsáhlejších a nejvýznamnějších akcí na světě. Veškeré části Kongresového centra sloužily delegátům naprosto bezchybně…
Výstavních ploch je málo
Jeden nedostatek zde však zatím ještě zůstává nedořešen, a to tolik potřebné rozšíření výstavních ploch. Současný trend je totiž takový, že většina kongresů je doplněna doprovodnou výstavou, kde výrobci a producenti v daném oboru chtějí představit delegátům své výrobky. Kongresové centrum Praha má sice 13 000 čtverečních metrů výstavní plochy, jenže ta je rozptýlena do čtyř podlaží. Bylo by proto třeba hlavní foyer o tuto výstavní plochu rozšířit, aby účastníci kongresů měli exponáty hned „u nosu“. KCP má už zpracovaný projekt, na kterém rovněž spolupracovali duchovní otcové objektu, tedy architekti, kteří jej v 70. letech projektovali.
Vykročí palác do údolí?
Tento projekt je koncipován směrem na terasu k Nuselskému údolí. Terasa je zčásti podsklepená podzemními garážemi, takže kdyby se posunula fasáda o 18 metrů, jediné místo, odkud to bude poznat, je od hotelu Corinthia Towers, z jiných pohledů, což je zajímavé, to nikdo nezaregistruje. Posunutí fasády se napojí na sloupy, které vycházejí ze spodní části objektu, takže odpadnou problémy se zakládáním přístavby. Posunutím se získá 5000 čtverečních metrů výstavní plochy, která se sice opět rozprostře ve třech patrech, ale především ve foyeru Kongresového sálu se zvětší výstavní plocha na trojnásobek. KCP si však musí počkat na okamžik, kdy na to bude mít peníze. Kolik? Je zapotřebí 150 milionů s návratností 5–7 let. KCP zkouší získat finance z Evropské unie a hledá i další cesty k financování své budoucnosti.