Vznik městské policie byl nutností

Městská policie v Praze vznikla ve své podstatě z nutnosti. Státní policie, tehdy ještě SNB, byla v v roce 1990 téměř ochromena, neměla žádnou prestiž a jakýkoliv její zásah byl ihned označen za zvůli. Příslušníkům policie se do terénu moc nechtělo, a tak v centru města vznikla situace, která byla naprosto neúnosná.

Na šest tisíc recidivistů vypuštěných na základě amnestie se prohánělo pražskými ulicemi ve kterých skutečně nebylo bezpečno. Veřejná bezpečnost alespoň nasadila hlídky pohotovostní motorizované jednotky, vznikl i specializovaný útvar v Krakovské, který měl dohlížet na situaci v centru, především na Václavském náměstí. Hodláme ustavit pražskou městskou policii, kterou by řídila radnice a od té stání by se lišila jak uniformou, tak i pravomocemi, dohlížela by na veřejný život, uvedl v srpnu 1990 tehdejší primátor Jaroslav Kořán.

Začínali v centru

Radnice Prahy 1 na nic nečekala, považovala situaci za natolik alarmující, že najala bezpečnostní agenturu Pinkerton, která střežila alespoň základní místa v Praze 1. Město horečně jednalo o tom, jak zajistit bezpečnost občanů, protože ani spojenými silami VB a magistrátu to nebylo dost dobře možné.

Nakonec došlo ke shodě a 11. května 1992 byla ustavena městská policie. Měla 87 členů a jejím ředitelem se stal Rudolf Blažek, který si přinášel první zkušenosti z bezpečnostní práce právě z agentury Pinkerton, která pracovala pro radnici Prahy 1. Strážníci, kteří se rekrutovali z valné části z odborů veřejného pořádku místních úřadů, získávali první zkušenosti právě na oddělení v Krakovské, kde spolu s příslušníky státní policie nastupovali do služby. Pak ještě sloužili jeden měsíc u pohotovostní motorizované jednotky, která má základnu v Ďáblicích a vyjíždí i dnes do ulic města.

Tvoří se první oddíly

Hned v říjnu 1992 začal pracovat i první oddíl městské policie – kynologové. Zakladatelem a velitelem byl Josef Žalud, který je dodnes jeho šéfem. Pod jeho vedením se podařilo v průběhu let vybudovat například základnu pro výcvik záchranářských psů. Praha je nyní jediným městem, které disponuje psími záchranáři.

Logicky po útvaru psovodů následovalo založení oddílu metro, který od té doby dozoruje pořádek v podzemce. V roce 2000 se z oddílu stal útvar, který disponuje dvěma stovkami mužů a stále roste. Dnes dohlížejí dvoučlenné hlídky strážníků ve všech centrálních stanicích po celou dobu provozu metra. Vzniklo i výcvikové středisko pro městskou policii a to díky pochopení Střední policejní školy v Hrdlořezech. Výcvik započal v roce 1993 a dodnes probíhá v areálu na Kundratce.

Rychlý rozvoj městské policie, která postupně začala nahrazovat některé funkce státní policie, si vyžádal i změnu organizace. V roce 1994 se přestěhovalo ředitelství do Korunní 98, do bývalé budovy ministerstva zdravotnictví, kde sídlí spolu se záchrannou službou. O rok později vzniklo šest oblastních velitelství, která se v roce 2000 proměnila v 15 obvodních velitelství.

Lidem blíž

Klíčovým momentem pro práci městské policie je zcela určitě zavedení linky 156, která je nejrychlejším pojítkem mezi občany a strážníky. Linka 156 byla zavedena na sklonku roku 1994. Ještě blíže k lidem začala mít městská policie k občanům v okamžiku kdy byla zavedena funkce okrskáře. Po ní se volalo dlouhá léta.

Okrskář, nebo policista, který měl přesně vymezený okruh místní působnosti, existoval už za první republiky. V organizaci Veřejné bezpečnosti vydržel okrskář do konce 50. let, pak bylo místo okrskáře zrušeno a nahrazeno údajně účinnějšími formami policejní práce. Faktem je, že nejlepší prevencí proti kriminalitě je uniforma v ulicích a této doktríny se podrželo i vedení městské policie. Dnes se každý občan může obrátit na svého okrskáře, a díky dobrému nápadu radnice Prahy 7 má na něj i mobilní telefon. Praha 7 totiž dala svým okrskářům mobilní telefony a jejího příkladu pak následovaly ostatní radnice. První okrskář se objevil už v roce 1993 na obvodě Prahy 6.

Oficiálně byly okrskáři zavedeni u všech obvodních ředitelství v roce 2001. Pozoruhodně se změnilo i vybavení okrskářů, kteří například jezdí do terénu na kole. To se například osvědčilo v Prokopském údolí a dalších špatně dostupných místech. Součástí dozoru nad bezpečností Pražanů se na začátku ledna 2007 stala služba městské policie na linkách městské hromadné dopravy. Noční tramvajové linky jsou tedy bezpečnější a z denního zpravodajství téměř zmizely zprávy o napadení řidičů či cestujících.