Je to zvláštní, nejvíc se vzpomíná na to, když oheň škodí nebývalou měrou, nikdo nevzpomene na to, co se podařilo uchránit nejen díky hasičům u zásahu, ale také prevencí, tedy tím, že majitelé objektů a jejich stavebníci jsou natolik soudní a jsou ochotni investovat do protipožárního zabezpečení dostatek financí. Už třeba jen při výběru matriálu na podlahu hotelu či uskladnění hořlavých materiálů. Hasiči jsou nezbytnou součástí života, a to nejen kvůli požárům, ale třeba i kvůli povodním, což se skutečně naplno ukázalo v roce 2002. Boj s živly je nutné ještě doplnit o vítr, protože vichřice nejen ničí majetek, vyvrací stromy, ale bohužel i zabíjí.
Praha má jeden hasičský sbor, ten, jak se říká, profesionální, který již historicky sídlí v Sokolské ulici a má rozesety po Praze své stanice tak, aby čas dojezdu k požárům a jiným katastrofám byl co nejkratší. A pak jsou v Praze tisíce „dobráků“, jak se říká dobrovolným hasičům. Ti rozhodně nejsou na ozdobu, jen aby vyjížděli s historickou stříkačkou o státních svátcích, ale jsou zálohou, skvělými pomocníky v okamžicích, kdy hasiči z profesionálního sboru už tak říkajíc nemají lidi.
A neměli bychom zapomenout ani na hasiče pražských podniků, kteří jsou stejně jako dobrovolní hasiči zapojeni do boje se živly. Pražana až tak nezajímá, že o dobrovolné hasiče pečuje město, o profesionální stát a o ty podnikové jejich zaměstnavatel. Faktem ale je, že to není tak dlouho, kdy ty profesionální hasiče zaštiťovalo město, které nakonec na základě zákona převedlo hasiče i s majetkem v řádech miliard korun na stát.
O to více nyní město pečuje o své dobrovolné hasiče a v tuto chvíli jsou jich dva tisíce tak vyškolených a vybavených, že mohou kdykoli zasáhnout. V dřívějších dobách se stát staral o hasiče vždy v okamžiku, kdy došlo k nějaké katastrofě. Jedním z největších impulzů byl kdysi požár Veletržního paláce, který ukázal na zoufalé nedostatky ve vybavení i v počtu hasičů na tak velké město. Vždy je co zlepšovat, ale v tuto chvíli, jak je vidět i při zásazích, na tom hasiči nejsou technicky ani stupněm výcviku nejhůř. Možná že se tak trochu zapomíná na prevenci; i na tu v naší rubrice dojde.