Základy sbírek muzea, které vzniklo už v 19. století a patří tak k nejstarším v Čechách, se rozrůstaly a dnes má na milion sbírkových předmětů, které stále přibývají. Bohužel doby, kdy muzea získávala velkou část exponátů darem od vlastenců a milovníků města, minuly, a tak se dnes s velkou rozvahou budují sbírky, které budou oslovovat další a další generace.
Každé muzeum je institucí, která se příliš nemění, pokud jde o náplň práce. Ale svou prezentací se to městské dnes blíží víc myšlení lidí, než by se zdálo. Zvlášť v poslední době se v Muzeu hl. města Prahy objevují výstavy, z nichž každá je tak trochu hitem, ať jsou to například připomínky proměn města, anebo ukázky života v Praze v dobách, které si hodně Pražanů ještě pamatuje.
Muzeum je na dobré cestě se dostat do povědomí lidí jako instituce, která přináší zábavu a poučení a rozhodně není nudnou sbírkou exponátů, na které padá prach. Muzeum hl. m. Prahy spravuje mnoho zajímavých věcí významných nejen jako historické exponáty, ale i jako pomůcky sloužící při rozvoji města. Tou nejdůležitější, u které se zastaví každý slušný architekt, který chce ve městě a především v jeho centru něco podniknout, je Langweilův model Prahy. Právě v muzeu hledají odpovědi na možnosti rekonstrukce památkových objektů restaurátoři, kterým může také dobře posloužit sbírka fotografií a obrazů staré Prahy.
Město má tři instituce, které jsou svým způsobem jeho pamětí – Muzeum hl. města Prahy, Archiv hl. města Prahy a Galerii hl. města Prahy. Ve všech se skrývá nezměrné bohatství nejen hmotné, ale především duchovní. Muzeum pečuje o památky tak říkajíc trojrozměrné a ty jsou očím lidí nejmilejší. Možná že to je zdánlivá maličkost, ale Muzeum hl. města Prahy bylo schopno uspořádat i výstavu pro nevidomé a dalo k dispozici své exponáty. Kuriózní bylo, že ne všechny byly kopiemi, ale nevidomí lidé si mohli osahat skutečnou historii. I to patří k moderní tváři muzejnictví, že je schopné nabídnout poučení všem skupinám obyvatel.
