Ten den se tu totiž pravidelně odehrává ve znamení velkého krmení. Místní svěřenci, kterých je více než 300, jsou s výjimkou mláďat a malých hadů z hlediska stravování skromnější než většina ostatních zvířat v zoo. Krmí se jednou denně, někteří hadi dokonce jen jednou týdně. Pak to ale zase stojí za to. Nejdříve se připravují tři velké kýble zelené míchanice.

V létě to mívají mnohem pestřejší, říká skoro omluvně od přípravného pultu paní Velenská. To se vždycky zastavím tak na dvě hodinky ve Stromovce, kde jim natrhám čerstvé. Mají rádi různé výhonky i květy lučních bylin, třeba listy pampelišek, pupalku… Zahradníci mě tam už znají a dávají mi leccos na stranu. Teď v zimě to nejde, a tak jim musí stačit čínské zelí.

O mlsných želvách…

Přepravky kolem paní Nataši jsou ho plné, doslova jím přetékají. Všechno samé krásně čerstvé a křehké hlávky, které by si i našinec neváhal klidně přidat do svátečního zeleninového salátu. Pod rozkmitaným nožem jí mizí jedna za druhou. Její svěřenci si dneska dají pořádně do nosu, většina plazů a želv jsou totiž býložravci. Na jejich jídelníčku je vedle zeleného a pořádné hromady sena také ovoce sezónní i tropické.

Za ta léta, kdy je paní Nataša krmí, už dobře zná jejich chutě a ví, co kde nabídnout. Například želvy skalní se mohou utlouct po melounu, ale kdybyste ho naservírovali Mamuše, jak tady říkají jedné úctyhodné želví dámě, přesněji řečeno dlouhohlávce mexické, tak nad ním ohrne nos a raději zůstane hladová. Má totiž ráda mango a hroznové víno.

Jenom zelenina a ovoce ale nestačí…

Například varani, kteří se živí hmyzem, umějí také být pěkně vybíraví. Jedni se mohou utlouct po amerických švábech, jiným stačí ke spokojenosti pěkná porce cvrčků.

Některé druhy plazů a želv, zejména těch vodních, potřebují k životu i masitou stravu. Tu bychom si ovšem na rozdíl od čínského zelí a tropického ovoce asi doma na sváteční tabuli nenaservírovali. Vedle „zelené stravy“ se v pavilonu plazů a želv o každém úterku skrmí i 140 myšátek a myší, stovka sarančat, osm potkanů, půl druhého kilogramu rybí želatiny…

Pražské gorily drží dietu!

Vedle velmi oblíbeného „čerstvého okusu“ větví je základem každodenního jídelníčku lidoopů také ovoce a zelenina, které sní každý dospělý jedinec denně kolem pěti kil. Na rozdíl od trošku volnějšího rytmu v pavilonu plazů a želv tady bývá kolem krmení pěkně rušno. Například gorily jsou zvyklé jíst pětkrát denně a první krmnou dávku dostávají už v sedm ráno.

Jejich strava musí být velice dobře vyvážená, protože mají sklony k tloustnutí a s nadváhou se stejně jako u lidí zvyšují rizika různých onemocnění, vysvětluje vrchní chovatel Marek Ždánský. Také se musí hlídat, aby si krmení nerozdělovaly podle práva silnějšího, ale spravedlivě, proto se gorily krmí odděleně v kójích, kterým se říká ložnice, i když v nich nikdo nespí.

Zoo je v pohybu rozhodně neomezuje

I ve volné přírodě najdeme gorily obdivuhodných rozměrů, ale to je něco jiného, protože ty mají, jak my říkáme, zdravé pupky, pokračuje zkušený chovatel, který lidoopům zasvětil pěkný kus života. Jistou dobou se spekulovalo nad tím, že gorily žijící v zoologických zahradách tloustnou, protože mají méně pohybu než v přírodě. Ale s tím já nesouhlasím. Byl jsem v Ugandě a měl jsem možnost pozorovat ty volně žijící a mohu zodpovědně potvrdit, že toho rozhodně nenaběhaly více než ty naše. Jsou to prostě takoví trošku od přírody líní patroni, kteří si rádi pohoví.

Dietu, kterou drží Richard, Moja a další známé pražské gorily, by jim ovšem leckdo mohl závidět. Jejich jídelníček je doslova vybraný a plný vitaminů. Navíc jejich chovatel Marek Ždánský vedle svého oficiálního zaměstnání v zoo ještě provozuje soukromou firmu, která se specializuje na zásobování pražských hotelů a restaurací exotickým ovocem. Takže jim ze svých vlastních zásob zdravě přilepšuje, jak to jen jde.