Faktem je, že Zoo Praha patří k nejnavštěvovanějším atrakcím (je-li to ovšem atrakce) v hlavním městě, ale i v celé republice. Konkurovat jí může jen Pražský hrad a nynější ředitel zahrady Petr Fejk se netají tím, že by byl moc rád, kdyby tabulky, které zveřejňují organizace zabývající se turistikou a cestovním ruchem, jednou ohlásily, že Zoo Praha zbořila všechny rekordy. Více než milion návštěvníků za rok je skutečně úctyhodné číslo. I když je Zoo Praha v turistických žebříčcích na krásném druhém místě, je nutné poznamenat, že se nedělají žebříčky obliby míst, kam chodí lidé relaxovat. Tam by totiž zoo určitě vyhrála na celé čáře.
A kdo může za to, že se do zoo v Praze hrnou návštěvníci? To jsou lidé ze zahrady, jejich nápady, jejich přístup k lidem a hlavně ke zvířatům, protože těm se v zahradě dobře žije. I když zvířata nemohou mluvit, určitě by potvrdila, že to je život dobrý. Ale máme právo tvrdit, že se zvířatům dobře žije? Jistě, protože je na to jeden naprosto spolehlivý ukazatel.
Počet narozených mláďat, který rok od roku stoupá. Je to vidět i na křtech, kdy se křtí jen velká a ohrožená zvířata, ta menší, a třeba i méně ohrožená, se té slávy nedočkají, ale po pravdě řečeno, je to vlastně jen lidská záležitost a lze s určitostí tvrdit, že křtiny jsou pro zvířata spíš stresující.
V naší části metamorfóz se budeme tedy věnovat i zoologické zahradě. Je to proto, že se zahrada neskutečně proměnila. Ti trošku starší Pražané pamatují klece a mříže na místech, kde jsou dnes volné výběhy a sklo. A pamatují také zahradu menší, vždyť most přes silnici, který vede do „Afriky“, která se rozkládá na pozemcích dříve nevyužívaných, vznikl na počátku 21. století. Zahradu ovšem netvoří jen zvířata, ale i lidé, a možná právě o těch se bude psát víc než o zvířatech.