„Není příliš okamžiků, kdy se dějiny naší země či dějiny Prahy kříží s dějinami světovými. Stalo se tak ovšem díky osobě Rudolfa II., který nebyl jen přítelem učenců, umělců a alchymistů,“ řekl Dominik Duka pro Český rozhlas. „Tento Habsburk vychovaný ve Španělsku byl také člověkem, který ačkoli katolík projevoval výjimečné pochopení pro křesťany jiných vyznání.“ Zvláště v době, kdy probíhá Týden modliteb za jednotu křesťanů, to stojí za to připomenout.
Tolerance je na místě
Pražský arcibiskup cituje Rudolfovo hodnocení bartolomějské noci: „Ačkoliv je francouzský král mým švagrem, musím s jistým zármutkem konstatovat, že se mi takové tyranské jednání a nečestné chování nelíbí. Nemohu jeho rozhodnutí ani schvalovat, ani považovat za dobré. Neboť je ostudné a nekřesťanské jednat proti víře. Náboženské záležitosti nemohou být řešeny mečem a násilím, nýbrž urovnány a souzeny jen Božím slovem a křesťanským učením.“
Pražana připomene Pražan
Liturgii hudebně doprovodí Rekviem vlámského hudebního skladatele pozdní renesance Philippa de Monte, který působil též v Praze na dvoře Rudolfa II. Pražský katedrální sbor a žesťový soubor řídí Josef Kšica. „Phlippe de Monte (1521 - 1603) cestoval jako zpěvák a hudebník po celé Evropě a později se uchytil na dvoře císaře Maxmiliána II. Habsburského ve Vídni, kde se stal dvorním kapelníkem. Po Maxmiliánově smrti přešel do služeb jeho syna Rudolfa II., s jehož dvorem se pak přestěhoval do Prahy. Pochován byl v kostele sv. Jakuba na Starém Městě pražském,“ připomenul mluvčí pražského arcibiskupství Aleš Pišrora.