Ano, psal se revoluční rok 1848, který se tu ve větší, tu v menší míře vepsal do evropských dějin jako počin, kdy končil pozdní feudalismus a byl nahrazen raným kapitalismem. Byť se to tak nezdá a možná se i na to tak trochu zapomíná, výchozím bodem, kde celý revoluční proces začal, byla opravdu Praha. O shromáždění ve Svatováclavských lázních jsme v tomto projektu na našem portálu psali již v březnu a nyní se podíváme, co se dělo dál.
Události vzaly rychlý spád
Poté, kdy do Vídně dorazily požadavky, tedy především žádost, aby císař okamžitě v českých zemích nastolil svobodu shromažďovací, petiční, slova, aby zrovnoprávnil češtinu s němčinou a aby vojenská služba byla zkrácena na dva roky, došlo ve městě na Dunaji ještě v březnu k protestnímu shromáždění, potyčkám civilistů s vojskem a desítkám obětí vzniklého násilí. To si vymohlo odvolání kancléře Metternicha. Místo něj nastupuje Kolovrat. Rakouská vláda je rekrutována a mimo jiné je vytvořeno ministerstvo pro správu předlitavských zemí, v jeho čele stojí Dobenhof. Císař s odpovědí na petice z české strany váhá. Odpovídá až 8. 4. 1848 tzv. kabinetním listem, jehož obsah Čechy neuspokojuje a vzájemné vztahy tak zůstávají nedořešené.
Potom události nabírají rychlý spád. V polovině dubna Palacký odmítl českou účast ve Frankfurtu nad Mohanem, protože pochopil, že německý Říšský sněm je povahy velkoněmecké a že působí proti českým národním zájmům. Dokonce se dochovala slova, kterými to učinil. Ta zněla: Já nejsem Němec, já jsem Čech rodu slovanského.
Šlo o zásadní rozhodnutí české národní politiky.
Slovanský sněm v Praze
Ve dnech 2.–12. 6. 1848 se schází v Praze na Střeleckém ostrově takzvaný slovanský sněm. Okamžitě se stává významnou protiváhou frankfurtského sněmu. Vytkl si nelehký úkol – posoudit politické možnosti a roli Slovanů v bouřlivých evropských proměnách. Byť se jednalo ve třech sekcích, první byla česko-slovenská, druhá polsko-rusínská a konečně třetí jihoslovanská, v každé z nich šlo v podstatě o formulování stanoviska k příštím jednáním s Rakouskem.
Na to nepanoval ani zdaleka jednotný názor. Zatímco Palacký s Havlíčkem se znovu stavěli za austroslavismus, který zvláště Palacký zdůvodňoval tím, že střední Evropa je prostor mezi Ruskem a Německem, obývaný malými národy neschopnými samostatné existence a že tedy jediným garantem svobodného rozvoje je silná Rakouská říše, Ľudovít Štúr a s ním další vystoupili s tendencí krajně protirakouskou, když tvrdili, že je správné Rakousko rozbít.
Je tedy nasnadě, že k žádnému závaznému závěru na pražském Slovanském sněmu nedošlo a ani dojít nemohlo, navíc v Praze vypukla revoluce.
Na začátku byla mše, pak střelba, barikády
Úvodem této kapitolky je třeba poznamenat, že rakouské úřady reagovaly na revoluční nálady Prahy mimo jiné tím, že už v květnu 1848 jmenovaly do funkce velitele pražské vojenské posádky generála Alfreda Windischgratze. Tento původem český šlechtic, jenž se stal později rakouským polním maršálem, vynikal značnou tvrdostí. Krátce po svém nástupu do funkce se rozhodl uspořádat v ulicích města okázalou vojenskou přehlídku, která nebyla ničím jiným než demonstrací síly.
Pražské revoluční události začaly 12. června 1848. V ten den byla na Koňském trhu, dnešním Václavském náměstí, pořádána manifestační mše Sbratření. Sám fakt koncentrace tolika příchozích pražského vojenského velitele přiměl k tomu, že do centra vyslal ozbrojené vojáky. Střet, ke kterému došlo po ukončení mše v Celetné ulici, byl za dané situace nevyhnutelný.
Praha povstala. Jenže mezi povstalci byli jen studenti a radikální demokraté. Ti ustanovili národní gardy. Povstalci začali na mnoha místech stavět barikády, čelili i dělostřeleckému bombardování, ve městě na mnoha místech vypukly požáry, střílelo se. Je známo, že řízením osudu byla snad zbloudilou kulkou zabita Windischgratzova manželka Eleonora.
Odpor povstalců proti regulérnímu dobře vyzbrojenému vojsku trval šest dnů. Kapitulovali 17. června.
V Evropě však revoluční kvas roku 1848 ještě pokračuje.
Film, který se už dlouho nepromítá
Československá kinematografie se tématu pražského povstání roku 1848 chopila jen jednou. Stalo se tak 101. rok po oněch událostech. Historický film s nijak zvlášť originálním názvem Revoluční rok 1848 režíroval Václav Krška a v mnoha postavách se v něm představila obrovská plejáda tehdejší české herecké špičky. Svědčí o tom jména jako Vladimír Ráž, Václav Voska, Josef Bek, Zdeněk Štěpánek, František Smolík, Helena Friedlová, Vlasta Fabiánová, Zdeněk Dítě, Soběslav Sejk, Jaroslav Mareš, Saša Rašilov st., Zdeňka Baldová, Teodor Pištěk st., Jaroslav Marvan, Jiřina Petrovická a další.
Dobová anonce filmu zněla následovně: České obrozenecké hnutí je na konci první poloviny 19. století rozpolcené. Zatímco starší generace, např. František Palacký, nabádá ke zdrženlivosti, studenti se kloní k radikálním postojům. Zpráva o revolučních událostech v Paříži přiměje české Pražany k sepsání požadavků českého národa na sebeurčení a na vyhlášení konstituce. Napětí vyvrcholí během Všeslovanského sjezdu na pražském Žofíně. Vídeň české požadavky odmítne a sjezd je rakouskou policií brutálně rozehnán. Praha začne stavět barikády…
Zdroj: dějiny cz., wikipedia a další