Klub, který se později proslavil jako Dukla Praha, vznikl na půdě Československé armády v roce 1948 a původně nesl jméno ATK Praha (Armádní tělovýchovný klub). Na růžích nemohl mít mezi skalními fotbalovými příznivci ustláno. Okamžitě, tak trochu z rozhodnutí „strany a vlády“, dostal příležitost bojovat o účast v nejvyšší fotbalové soutěži. Nebyl do ní však, jak se někdy tvrdí, nominován automaticky. Vstup si musel vybojovat na hřišti. Kvalifikoval se do ní po výhře nad vítězem odborové ligy MZK Pardubice.
V první ligové sezoně ATK prohrál s pozdějším mistrem SK Slavií Praha potupně 2:8, ale přesto skončil na osmém místě ze 14 účastníků. Nic moc, ale na pár let to byl nejlepší výsledek klubu v prvních letech jeho existence.
V roce 1952 se dostavil první větší úspěch. ATK Praha vyhrál svou první trofej – Československý pohár. Stalo se tak sice po semifinálové výhře nad jedenáctkou stavbařů, ale to dnešního fandu mýlit nesmí, protože v té době se fotbalové kluby jmenovaly opravdu všelijak a především „budovatelsky“. Nicméně o velmi solidní úspěch v tomto případě skutečně šlo. Ona jedenáctka stavbařů byla totiž složena z hráčů z Teplic a Liberce. Ve finále pak ATK přehrál Škodu Hradec Králové 4:3.
Na začátku roku 1953 dostal klub nový název ÚDA Praha (Ústřední dům armády). Tato změna souvisela s politicky motivovanou reorganizací československé tělovýchovy. Nicméně se mužstvu pod novým názvem nebývale dařilo. Tým v tom roce poprvé vyhrál fotbalovou ligu, v níž prohrál jediný ze třinácti zápasů.
K dodnes slavnému názvu Dukla Praha se klub dostal v roce 1956. Nejlepšími hráči první éry Dukly Praha byli Ota Hemele, Václav Pavlis, Karol Dobay, Ladislav Přáda, Ladislav Novák, Rudolf Kučera, Svatopluk Pluskal a především Josef Masopust a mnozí další.
Obrovský úspěch za mořem
Nezapomenutelný Ota Pavel, ve své době i redaktor sportovní redakce Československého rozhlasu, napsal už jako renomovaný reportér a žurnalista útlou knihu s názvem Dukla mezi mrakodrapy. Zachycovala úspěšné tažení slavné fotbalové generace Dukly Praha druhým ročníkem Amerického poháru. Ten se hrál v létě roku 1961 a promotéři v čele s miliardářem Coxem tu do pole šestnácti startujících sehnali skutečnou šlechtu světového fotbalu. Obhájce trofeje, brazilský klub FC Bangú, byl nasazen do první osmičlenné skupiny a náš reprezentant Dukla Praha pak při své premiéře do skupiny druhé. V jejím čele stál španělský velkoklub Espaňol Barcelona.
Dukla žila v New Yorku celé léto a volných dní trenér Vejvoda využíval k hojným tréninkům ve světoznámém Central parku. Bylo horko, vysoká vlhkost měnila dresy okamžitě v mokré hadry a nevěřící Newyorčané, vyhledávající stín, se na ty „blázny z Prahy“ chodili nevěřícně dívat. Dokonce Brazilci, když se doslechli o Vejvodových metodách, kdy se v horku hrálo „na dvě“ tak, že místo branek se postavily odpadkové koše, kroutili nevěřícně hlavou. Jenže slavný trenér, který u nás jako první přišel s dvojfázovým tréninkem a fyzičku svých svěřenců zlepšoval tak, že je nechal se závažími běhat do slavných schodů nahoru na Julisku, věděl, co dělá.
Stesk po domově zaháněly časté a srdečné návštěvy v české restauraci Zlatá Praha. Vítězící jedenáctka vábila stále víc krajanů, a tak chodili fandit i ti, kdo fotbalu ani moc nerozuměli. Hra našich a vítězné tažení, to krajanská srdce dokázalo potěšit. Tehdejší slavná sestava se stala okamžitě legendární. Fotbaloví fandové ji uměli zpaměti, doslova, jako když bičem mrská. Kouba – Šafránek, Čadek, Novák – Pluskal, Masopust – Brumovský, Vacenovský, Borovička, Kučera, Jelínek.
Ta sestava to hned na úvod neměla lehké. Hrála proti klubu Crvena zvezda Bělehrad. Byli to vojáci jako ti naši. Jejich hru dirigoval ve světě ceněný Dragan Šekularac. Ještě deset minut před koncem byl nerozhodný stav 1:1. V doslova splašeném závěru diktovaném útočnou hrou soupeře a železnou kondicí Dukly se zrodil cenný výsledek 4:2. Páteří naší jedenáctky byla nezapomenutelná záloha Pluskal – Masopust a střelecky na sebe upozornil Rudolf Kučera. Za pár dní už miláček bariér. On byl nejlepším střelcem našich v jasných zápasech proti izraelskému Petahu Tikva s výsledkem 7:1 a Rapidu Vídeň s pro svět neuvěřitelným výsledkem 6:0. V Montrealu proti místní Concordii byl ovšem Kučera vyloučen a skončilo to 2:2. I bez něj pak přehrála Dukla elegány z AS Monaco 2:0.
A čekal bohatý a slavný Espaňol Barcelona trénovaný nepřehlédnutelnou legendou se jménem Ricardo Zamora. Hodinu téměř vyrovnaný duel se změnil v závěrečnou exhibici našich. K výsledku 5:1 není třeba co dodávat. V přátelské propagaci s irským Shamrockem Rovers, kde si zahráli všichni náhradníci, vyhráli naši jen 4:3, ale v zápase prvních garnitur, kde už se výsledek do turnaje počítal, to skončilo rekordně – 10:0! Dukla vyhrála svou skupinu se 13 body a měla nádherné skóre 36:6.
Svět už obletělo zpravodajství a komentáře o tomto významném turnaji. Jména Novák, Pluskal a Masopust byla označena puncem absolutní světovosti a prohlášena za hráče té nejvyšší třídy. Útočník Kučera pro své vlastnosti chladnokrevného technika a brilantního střelce pak za „utajenou zbraň“ a trenér Vejvoda za geniálního stratéga. Naši mohli prvně pozorovat, co je to reklama poamericku a naskytla se jim nevšední příležitost spatřit svá jména a své fotografie velkých formátů na prvních stránkách předních listů Nového světa. To všechno bylo krásné, ale vyhráno ještě nebylo. Čekalo totiž dvoukolové finale proti tradičnímu klubu hrdého Albionu FC Everton.
Anglická jedenáctka pod taktovkou trojice internacionálů Vernon, Labone a Kendall začala ve velkém stylu. Drtila chasníky v zadních řadách Dukly velkým tlakem a střílenými centry. Měla dokonce výhodu penalty…, ale Kouba ji chytil. Od té chvíle bylo všechno jinak. Dukle začala vycházet klasická, technická hra plná nápadů a poločas byl z říše snů – 5:0 pro nás. Druhá půle už nemohla přinést zvrat. Konec a 7:2. Odveta se už více podobala šachové partii, přesto náš mistr zase vyhrál. 2:0. Slavná garnitura těchto hráčů dokázala vyhrát Americký pohár v následujících letech ještě dvakrát. V roce 1962 nad brazilským FC America s vítězným gólem Pluskala a v roce 1963 nad anglickým West Hamem zase s vítězným gólem Masopusta.
Zdroj: wikipedia, Ota Pavel: Dukla mezi mrakodrapy, radio.cz a další