V muzeu jsou vidět neznámé obrazy málo známých nebo zcela zapomenutých malířů, kteří zachytili město 19. a počátku 20. století. „Výstava vznikla velmi prozaicky, při inventarizaci sbírky,“ řekl její autor PhDr. Zdeněk Míka, dlouholetý pracovník muzea. „Obrazy se vlastně samy nabízely k vystavení, právě proto, že je ještě návštěvníci muzea z valné části neviděli. Nakonec sešlo z původního záměru a místo jednoho sálu obrazy zaplnily sály dva.“

Řada obrazů není signována, což ale nesnižuje jejich uměleckou hodnotu. „Jsou tu obrazy, které mají silnější dokumentární pragensistickou stránku, ale jsou tu i díla anonymní, která jsou velmi kvalitní i po stránce umělecké. Většina autorů ostatně prošla uměleckým školením, například pražskou akademií,“ upozornil Míka.

Vlastenec-vegetarián

Jedním z nich je pozoruhodná postava českých dějin Salomon Emanuel z Friedbergu, který se psal také Mírohorský. Jeho přídomek je náznakem jeho českého smýšlení. Mírohorský byl polním podmaršálem v císařské armádě a byl skutečným vlastencem. „Penzionován byl proto, že se na večírku na rakouském dvoře zastal Čechů, o které se otíral jeden ze šlechticů. Druhý den mu přišla obálka s penzionováním,“ popisuje příhodu Míka.

Mírohorský byl neobyčejně zajímavou postavou nejen kvůli svým obrazům (učil se u českého klasicistního malíře Františka Tkadlíka) ale spolupracoval i na tvorbě Ottova naučného slovníku a navíc byl zakladatelem vegetariánského hnutí v Čechách.

Proměny Prahy zachycují na výstavě kromě zcela anonymních obrazů i autoři skutečně méně známí: jsou mezi nimi například B. Anděl, J. Blumauer, E. Herold, F. Chalupa, R. Keller, A. Kirnig, V. Kroupa, F. Lepié, V. Markovský, V. Ströminger, A. G. Schulz, M. Tejček, H. Ullik. Obrazy ze sbírek muzea pak doplnila díla půjčená z jiných institucí, například z Národní galerie, Galerie hl. m. Prahy, Národního technického muzea, Památníku národního písemnictví, Židovského muzea v Praze, Moravské galerie v Brně a ze Západočeské galerie v Plzni.

Pro diváky bude jistě zajímavý návrh přestavby sídla University Karlovy, dočasná stavba, která zaplnila prostor tehdy ještě nedostavěného chrámu sv. Víta, ale třeba i požár staroměstským mlýnů, obrazy záplav na Josefově nebo bruslení na Vltavě v centru Prahy. Unikátní je například obraz karlínské plynárny či pohled na Vyšehrad, který se zcela liší od toho dnešního. Obrazy jsou i dokumentací růstu města, protože řada objektů zobrazených na dílech pražských malířů ustoupila industrializaci a rozvoji městské zástavby. Kromě výstavy vydal její autor i knihu. „Jsou v ní obsažena, až na několik málo obrazů, všechna prezentovaná díla,“ uvedl Míka. Samotná výstava potrvá do 27. ledna 2008.