Bývalo to nádraží s pověstí jednoho z nejkrásnějších ve střední Evropě. Novorenesanční budova stála v centru Prahy 110 let, pak ovšem muselo nádraží Těšnov „ustoupit pokroku“. Nad místem, kde oblíbená stavba stála, se dnes prohání jedno auto za druhým. Prochází tudy totiž severojižní magistrála. Těšnovské nádraží se od té doby stalo symbolem likvidace historických památek.
Čtyři sta kilo trhaviny
Něco kolem 400 kilogramů trhaviny. Tolik stačilo, aby v průběhu vteřin bylo srovnáno těšnovské nádraží se zemí. A nezabránily tomu ani protesty odborníků, ani veřejnosti. Unikátní památka měla svůj osud zpečetěn. Jak tehdy v březnu 1985 napsal dobový tisk: „Zodpovědné orgány rozhodly o demolici bývalé budovy nádraží Těšnov v Praze.“
Střílelo se v osm ráno
O události, která vzrušila mnoho Pražanů, informovala i agentura ČTK, a to přímo v den demolice. Redaktoři napsali toto: „V sobotu v osm hodin bude likvidována odstřelem budova bývalého nádraží Těšnov. Pro zajištění bezpečnosti silničního a kolejového provozu byla povolena uzavírka v Praze 1 a 8.“
Opuštěné nádraží
Historie těšnovského nádraží se ovšem začala naplňovat už počátkem sedmdesátých let, přesně 1. července 1972, kdy odtud odjel poslední vlak s cestujícími. Odjezd tohoto vlaku mimochodem znamenal i konec železniční stanice Libeň – dolní nádraží a přilehlé trati do Vysočan. Od té doby vlastně vzácná budova chátrala. Měla prostě smůlu, protože překážela plánům, které se rozhodly vést čtyřproudou silnici okolo Národního muzea, tedy centrem města, což dodnes vyvolává nelibost nejen některých odborníků. Zajímavostí je, že existovaly studie, které počítaly s „pootočením“ celé historické budovy a jejím dalším využitím třeba pro potřeby Městského muzea, ale k realizaci těchto plánů nedošlo.
Nádraží ustoupila Poříčská brána
Ale už samo nádraží ve své době donutilo Pražany bourat. Koncová železniční stanice odbočky Rakouské severozápadní dráhy z Lysé nad Labem vedoucí přes Libeň – dolní nádraží a zastávku Rohanský ostrov byla postavena v místech zbourané Poříčské brány. Té se mimochodem dříve říkalo Petrská a následně také Špitálská. Stavělo se v letech 1872–75 podle projektu Carla Schlimpa. Slavnostně zahájilo nádraží provoz 10. května 1875. Železniční dopravě pak nádraží sloužilo téměř sto let, do roku 1972. Už v roce 1977 bylo ubouráno v souvislosti se stavbou magistrály jeho severní křídlo, v roce 1985 pak byly nemilosrdně zbourány zbylé části.
Byla to krásná budova
Novorenesanční nádraží, stylově navazující na antické tvarosloví, bylo považováno za nejkrásnější nádražní architekturu u nás a některými autory dokonce na světě. Střední trojkřídlá monumentální budova o délce 115 m, která byla vstupem do odjezdové haly nádraží, byla honosně vyzdobena monumentálním triumfálním římským obloukem s dvěma postranními oblouky s korintským sloupovím. Nad těmito čtyřmi korintskými sloupy stály čtyři alegorické sochy znázorňující Obchod, Vědu, Průmysl a Hospodářství. Na samém vrcholu budovy pak bylo umístěno alegorické sousoší Austrie, po stranách Orba a Průmysl. Stěny, římsy a stropy interiéru měly štukové dekorace, zdobily je závěsné lustry. Pravé křídlo s bohatě zdobeným reprezentačním salonem a čekárnou bylo ukončeno čtyřpodlažní budovou, v níž byla přízemní restaurace. Levé křídlo sloužilo jako příjezdový trakt a sídlily tam kanceláře. Odjezdová hala s věšadlovou stropní konstrukcí byla vyzdobena portréty měst, jimiž procházela někdejší Rakouská severozápadní dráha. Výrazné byly ocelové a litinové prvky jako sloupy, mříže, svítidla.
Nádraží mělo jen tři koleje
Impozantnost výpravní budovy osobního těšnovského nádraží vyvažovala strohost přilehlého kolejiště, které mělo jen tři dopravní koleje. Z té první odjížděly vlaky na Turnov, z druhé na Nymburk a třetí sloužila pro všechny přijíždějící vlaky jako výstupní. Soupravy těchto vlaků musely být bezprostředně po vystoupení cestujících odtaženy do přednádražních prostor u Negrelliho viaduktu, aby uvolnily prostor pro další přijíždějící vlak. V sousedství viaduktu se nacházela výtopna s točnou a vodárnou.
Měnil se i název
Když nádraží vzniklo, neslo název Praha – severozápadní nádraží. Od května 1919 se název změnil na Praha Denisovo nádraží, Němci jej 15. února 1940 přejmenovali na Praha Vltavské nádraží a po roce 1945 se mu vrátilo jméno Praha Denisovo nádraží, které vydrželo do konce roku 1952. Od 1. ledna 1953 neslo až do svého zániku jméno Nádraží Praha Těšnov.
