Trvalé elektrické osvětlení přibylo do Prahy nejprve na Václavské náměstí, kde bylo umístěno čtyřicet obloukových lamp. Ty napájela elektrárna přímo na náměstí, později pak elektrická stanice v přečerpávací stanici vodárny v Sokolské třídě a nakonec elektrárna až na Karlově.

Do roku 1900 bylo instalováno další elektrické osvětlení také v ulicích Hybernské, Na Poříčí, v Eliščině (dnes Revoluční), na Josefském náměstí (nám. Republiky), Na Příkopech, v Ovocné ulici (28. Října), na Ferdinandově ul. (Národní) a na Františkově (Smetanově) nábřeží. Na přelomu století, v roce 1900, bylo dalších dvanáct lamp umístěno také na Palackého mostě, ale jednalo se o lampy německé firmy AEG.

Rozvoj elektrického osvětlení a instalace obloukových lamp neustávaly ani po objevu žárovky, nicméně mezi původní obloukovky již pronikaly výkonnější lampy na střídavý proud. Postupně ale přece jen dostávaly přednost žárovky. Ještě v roce 1913 bylo ve městě 540 obloukových lamp, žárovek už ale kolem sta tisíc, v roce 1921, do kdy trvala postupná výměna za osvětlení žárovkami, bylo vyměněno posledních padesát obloukovek.

Elektrárny rostou, aby Prahu uživily

Velký problém jednu dobu představoval přenos elektrické energie na dálku. Jakmile byl vyřešen, musely být v důsledku radikálního zvýšení odběru elektrické energie k osvětlení interiérů, ulic i třeba tramvají budovány větší centrální elektrárny. Obecná elektrárna v přečerpávací stanici vodárny v Sokolské ulici byla vystavěna 21. ledna 1894, o dva roky později vznikla v Karlíně, ještě později na Smíchově, a pak i na Vinohradech a u Karlova. Koncem devatenáctého století schválil sbor obecních starších stavbu ústřední elektrárny v Holešovicích a na ni a stavbu elektrických drah vyčlenil tři miliony zlatých! Tato elektrárna již vyráběla elektřinu ve velkém – výkon byl kolem devíti tisíc kW. O vybavení elektrárny se postarala firma Emila Kolbena.

Před první světovou válkou byly zprovozněny ještě dvě vodní elektrárny, jedna na Štvanici o výkonu 1650 kW a druhá na Těšnově s výkonem 480 kW.

Použité prameny: Dějiny Prahy II.