Část historie zmapovalo několik publikací ze sklonku 19. století, v současné době to jsou pak především monografie připomínající významné stavby městské části a osobnosti, které se na jejím území narodily nebo strávily podstatnou část svého života, řekl Jan Jungmann, historik a autor nové výpravné publikace Smíchov, město za Újezdskou branou. Knihu vydalo za podpory řady sponzorů Muzeum hl. města Prahy.

Procházka mezi budovami

Naše kniha si nedělá nároky na to, stát se dějinami Smíchova, je to spíše místopisný historický průvodce, charakterizuje publikaci Jungmann. Za základ jsme si vzali materiály, které byly připraveny pro výstavu o Smíchově, která probíhala v Muzeu hl. m. Prahy a ve smíchovské Portheimce na počátku prázdnin. Udělal jsem výběr 640 fotografií a obrazů a vytvořil jakousi procházkovou trasu od dnes už zbořené Újezdské brány po dnešní Štefánikově ulici, s různými zastávkami, například na Arbesově náměstí či náměstí 14. října. Nechybí tam ani nádraží Smíchov a Zlíchov. Tam se trasa otáčí zpět do města, vede po břehu Vltavy, který žil velmi bohatým životem, a končí u Mostu legií. Další trasa vedoucí od mostu pak mapuje Kinského zahradu.

V této části knihy se čtenáři seznámí především se zaniklými stavbami, jako třeba kostelem sv. Filipa a Jakuba, který stával na Arbesově náměstí, či Dietzenhoferův pavilon, jež musel ustoupit stavbě Jiráskova mostu. Pro mnohé bude překvapením život na břehu Vltavy, kde přistávaly parníky i vory, pracovaly tam mlýny. Břeh sloužily i zábavě, kromě koupání bylo totiž možné si zajít na Císařskou louku na dostihy.

Jednu z kapitol knihy věnoval autor smíchovským usedlostem. Ty totiž charakterizovaly Smíchov ještě ve 20. století, a právě na Smíchově se jich dochovalo z celé Prahy nejvíc. Celou kapitolu jsem věnoval i společenskému životu, který ovlivnil české kulturní dějiny. Vždyť právě na Smíchově vyrostlo po Národním divadlo druhé české divadlo, Švandovo. Centrem společenského života byly místní hospody a spolky, například pověstný smíchovský klub velocipedistů. Smíchov si také vytvářel vlastní tradice, připomenu třeba filipojakubskou pouť.

Snad bude i celá historie

Kniha je ale podle Jana Jungmanna i jakési requiem za starý Smíchov. Připomíná třeba i Tatru Smíchov, která byla ve své době největším světovým výrobcem vagonů a tramvají. Bohužel budovu, jež byla jedinečnou technickou památkou, se nepodařilo uchovat, ale taková je doba.

Autor rozsáhlé publikace, od které je již jen krůček k dějinám Smíchova, má k tématu osobní vztah. Ač jsem se narodil v katastru Malé Strany a žiji tam už přes 40 let, patřím administrativně k Praze 5 a prožil jsem tam vlastně nejen dětství, ale celý svůj život. Mrzí mně jen, že ke Smíchovu nemají vztah některé místní podniky.

Tím Jan Jungmann naráží na sponzorství publikace. Tu samozřejmě podpořila radnice Prahy 5 v čele se starostou Milanem Jančíkem, ale například i Pražská paroplavební společnost, Metrostav, a také významní smíchovští developeři. Jen jistý nejmenovaný pivovar bohužel nenašel prostředky, upozornil Jungmann. Není ovšem vyloučeno, že to bude právě pivovar, který podpoří vznik ucelených dějin Smíchova.