Trochu jiný panelák
První pražský panelák vznikl před 55 lety ve starých Ďáblicích a byl poněkud jiný, než je dnešní paneláková skutečnost. Lišil se jak velikostí bytů, tak jejich uspořádáním. Šlo totiž o experiment. Dům byl postaven v roce 1953 z nově vyvinutého systému skeletopanel jehož autorem byl architekt Miloslav Wimmer. V polovině roku 1955 se do paneláku, který stojí v ulici U Prefy, nastěhovali první nájemníci. Miloslav Wimmer začal na tomto projektu pracovat už v roce 1948 a použil v něm takzvaný typ T16, který v typizované výstavbě umožňoval velkorysejší vnitřní prostory.
Objevná práce
Při výstavbě byla použita řada objevných konstrukčních řešení. Patentován byl odlehčený stropní panel, při jehož vývoji byla poprvé využita bionika (analogie s vývojem přírodní konstrukce přesličky za 150 milionů let). Novinkou byl také ornamentálně řešený povrch panelu zlepšující jeho technologické vlastnosti. Výstavba prototypu se jako nová věc potýkala s překážkami.
Oponentní posudek statiků tvrdil, že konstrukce je „na hranici lability“ a bydlení v domě sestaveném z jednotlivých panelů by nebylo bezpečné. Stavba pokračovala, až když tyto názory vyvrátil uznávaný odborník v betonovém stavitelství akademik Stanislav Bechyně a potvrdil původní zkoušky prokazující jedenáctinásobnou bezpečnost skeletu.
Udivující rozměry bytů
Proti pozdějším panelákům se lišil i tím, že neměl plochou, ale sedlovou, střechu s mírným sklonem a ozdobnou římsu a panely kryla omítka. Svým obyvatelům nabízel slušný komfort dvanácti bytů 3 + 1 o výměře téměř 100 metrů čtverečních. Pro srovnání panelákový byt 3 + 1 70. let měřil okolo 60 metrů čtverečních.
Nakonec se stavělo jinak
Kromě několika realizací se ve výstavbě skeletopanelových domů nepokračovalo. Železobetonový skelet byl drahý a chyběla kapacita a technologie k masové výrobě (skelety i panely se vyráběly na místě stavby). Byly nahrazeny typy G40 a dalšími, které využívaly konstrukce z montovaných panelů. První pětipodlažní dům s označením G40 byl postaven v roce 1953 ve Zlíně. V Praze se první větší sídliště z těchto domů stavělo na Pankráci na Zelené lišce (1954 až 1955). Paneláky byly tehdy zdobeny různými detaily, domovními znameními, arkádovými vchody, mozaikami, které se záhy v rámci masové výstavby vytratily.
Paneláky Němci uměli využít
Paneláky znamenaly v tehdejším socialistickém Československu rychlé řešení bytové krize, ale faktem je, že se panelových domů využívalo i jinde. Například panelů využili Němci, kteří postavili ve vybombardováném Norimberku celé ulice z panelových domů, ale faktem je, že nešlo o domy rozházené na louce, jako byla většina sídlišť, ale o klasickou zástavbu, navíc s velkou variabilitou.
