Výstava, která rozlohou výstavní plochy kolem 1500 metrů čtverečních patří k těm největším, by měla návštěvníkovi přiblížit prvních dvacet let samostatného státu. Nic takového tady zatím nikdy nebylo, a to ani vzdáleně. Samozřejmě se toto historické údobí nedá ohraničit pouze roky 1918 až 1938. Stejně, jako Československo žilo po potupné Mnichovské dohodě, tak i jeho vzniku předcházely zajímavé, na první pohled málo související okolnosti a události.
Také proto je expozice rozdělena na čtyři základní části, jež připomínají události spjaté s dějinami první ČSR.
Město i vesnice
První část zachycuje vznik republiky a vše, co jejímu vyhlášení předcházelo. Vedle působení československých legií a významných osobností spjatých se zahraničním odbojem (T. G. Masaryka, E. Beneše a M. R. Štefánika) výstava ukazuje i domácí politiku v rámci habsburské monarchie a každodenní realitu válečného života. Vyvrcholení této části výstavy je založení samostatného státu 28. 10. 1918 a pokladnice s předměty, jež tvoří základ státní ideologie. Návštěvníci se můžou těšit na některé unikátní předměty, jako např. na text Washingtonské deklarace sestavený z mnoha telegramů, první československý zákon, Masarykův vycházkový oblek či první prezidentskou standartu.
Další části výstavy představují dvě odlišná prostředí, v nichž se odehrával život v období první ČSR, a to město a venkov. Na jedné straně stojí město žijící kulturou, moderním uměním a designem, módou, politikou, kavárnami a intelektuálním životem, město obklopené továrnami a dělnickými koloniemi a kulturou. Na straně druhé zachycuje venkov s jeho tradičním zemědělským, náboženským a kulturním životem. Obě části tehdejší společnosti jsou ovšem důležité pro pochopení fenoménu první Československé republiky a pro vytvoření celistvého odrazu tohoto období.
Poslední část výstavy připomíná významné osobnosti spjaté s tímto obdobím.
Šaty, vyznamenání i originál Mnichovské dohody
Organizátoři se záměru drží velice věrně. Tak se například mezi exponáty objevily šaty Žofie Chotkové, české šlechtičny, manželky následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda d´Este, který i s ní zahynul na následky atentátu v Sarajevu a vedle nich i krví poskvrněná vojenská vyznamenání, které měl na uniformě následník trůnu v okamžiku atentátu.
Uniforem nabídne expozice samozřejmě více. Stejnokroje legionářů a vedle nich uniformy vojáků a důstojníků předmnichovské republiky budou jistě patřit mezi hojně obdivované. Ale ono je velice těžké mezi tisícovkami uměleckých, módních, technických či vojenských předmětů, písemných dokumentů a exponátů vůbec označit jen ty nejzajímavější. Mohou to být třeba i německý, britský a italský originály zrádné Mnichovské dohody (ten čtvrtý, francouzský, Francouzi zatím v archivech nenašli), anebo třeba prapor, kterým bylo při pohřbu přikryto tělo prezidenta Masaryka a zcela jistě mnohé další.
Výsledek práce organizátorů výstavy je vůbec hodně emotivní. Ti, kdo měli možnost expozicí v předpremiéře projít, například tvrdí, že velmi emotivně je přiblížen třeba Masarykův pohřeb. Filmové záběry jsou sestřihány tak, že rakev s prezidentem zahalená do státní vlajky míjí na dělové lafetě Národní muzeum a do té scény vstupují střihy z Masarykova života…
V expozici však zdaleka jen nejde o „vysokou politiku“ a její symboly, byť třeba originály návrhů státní vlajky a prezidentské standardy od Františka Kupky za shlédnutí rozhodně stojí, ale také o to zachytit všední život první republiky v celé jeho rozmanitosti.
Návštěvník tak může například zavítat do typické prvorepublikové hospody nebo módního salónu či knihkupectví. A protože ani zdaleka nebylo vše za první republiky skvělé, vedle pohledu na život nejvyšší a střední třídy je k vidění také to, jak se životem v prvních dvaceti letech republiky protloukala chudina.
Výstava Republika se prostě snaží o to, a jak se zdá velmi zdárně, stát odrazem první republiky se vším všudy. Za návštěvu rozhodně strojí! Pro pražské školáky by mohla být snad dokonce povinná, pro ostatní statně také.
