Údaje o tom, kolik československých občanů zůstalo po srpnu roku 1968 za hranicemi, nejsou vůbec přesné. Tato potíž má několik příčin. Pokusme se ukázat jen některé z nich.
Tak předně. K okupaci došlo ve chvíli, kdy se vzhledem k letům minulým za hranicemi země zdržovaly desetitisíce československých turistů. Ti po dlouhých letech nemožnosti dovolené v mnoha zajímavých evropských destinacích mimo „socialistický tábor“ mířili téměř masově především na Jadran. Mnoho z nich využilo nabídnuté možnosti a cestou k moři se alespoň projeli po Rakousku a nechyběli ani takoví, kteří si z Jugoslávie „odskočili“ do Itálie. Ostatně i přímé cesty na západ nebyly v osmašedesátém najednou až tak nesplnitelný sen. Jen tak mimochodem také Jan Palach, jen co se těsně před srpnem vrátil z cesty do SSSR, zamířil právě v září na brigádu do Francie.
Další problém v hledání nějakého konečného počtu posrpnových emigrantů tkví v tom, že byť bezprostředně po srpnové okupaci za hranicemi země zůstaly desítky tisíc Čechů a Slováků, po čase se valná většina z nich do vlasti vrátila. Důvody byly různé. Nejčastěji se tak dělo proto, že rodiny chtěly žít pohromadě.
Pojďme ale dál. Srpnem odchody mimo republiku neskončily. Kupodivu ještě skoro celý následující rok, tedy rok 1969, byly státní hranice „otevřeny“ a toho využily další tisícovky lidí. V té době také ještě v plném proudu pokračovaly různé výměnné pobytové stáže, čehož k emigraci využili zejména vědci, studenti, ale také řada umělců a mnozí další.
Zdroje, které se zabývají počtem posrpnových emigrantů, se ve svých odhadech liší, a to mnohdy výrazně. Pravděpodobný je snad údaj, který soudí, že z ČSSR odešlo v letech 1968 až 1969 něco kolem 104 tisíc lidí. Pro Evropu poloviny dvacátého století i to bylo neuvěřitelně vysoké číslo.
Zda těch sto tisíc československých občanů zůstalo za hranicemi natrvalo, je také obtížné říct. V roce 1977 totiž v ČSSR vstoupila v platnost směrnice, která umožnila emigrantům si svoje vztahy s bývalou vlastí „upravit“. Člověk dostal na výběr. Mohl se buď vrátit domů, nebo zůstat československým občanem v zahraničí či legálně zrušit své bývalé občanství a stát se cizincem pro rodnou zemi se vším všudy.
Zajímavý je ještě jeden údaj ze statistik. Ten tvrdí, že mezi roky 1968 a 1989 z ČSSR odešlo dalších 150 tisíc lidí, z nichž kolem 60 procent byli lidé do 30 let věku.