Strašně křičí jedna paní na chodbě hotelu:
Pane řediteli, pane řediteli! V mém pokoji jsou dva cizí muži! Prosím vás, vyhoďte jednoho z nich!
Sím, pane učiteli, Horáček říkal, že jste blbej!
Tááák? A jestlipak ses mě zastal?
Sím zastal. Já mu řek: Ty tak můžeš někoho kritizovat. Ty seš eště blbější než pan učitel!
Tak jsem slyšel, sousede, že máte dceru v Praze? Jo? A nemáte o ni strach?
No, dřív jsem měl, ale teď už jsem klidnější. Tuhle zrovna psala, že je pod policejním dohledem.
Dotaz: Může náš ministr žádat o doplňkovou půjčku?
Odpověď: Nemůže, neboť v podmínkách stojí, že žadatel musí mít stálé zaměstnání.
Přijde občan neočekávaně domů a přistihne svou drahou polovičku in flagranti. I spustí rozhořčeně:
Já se ti divím, co ty seš za ženskou. Ty se tady bavíš s pánem a v Jednotě prodávají cibuli!
Proč nosí Brežněv a Kosygin po každé komunistické poradě rolák?
To aby nebylo vidět cucfleky od Husáka.
Tak už odjela část sovětských vojsk. Zůstali tu jen projektanti.
Jak to, projektanti?
Ti tady projektují zimu.
Říká Brežněv Kosyginovi po jednání naší delegace v Moskvě:
Ten Dubček měl ale parádní hodinky.
Jo? – Ukaž!
Sejdou se dva ruští vojáci.
Kak těbja zavut?
Ivan. I těbja?
Tože Ivan.
Kakoje tvoje otčestvo?
Ivanič.
Ja tože Ivanič.
Mají radost, že se sešli dva jmenovci, a rozhodli se, že si vymění fotografie s podpisem. První udělal na zadní stranu tři křížky. Druhý udělal na svou fotografii čtyři křížky. První se podívá a ptá se, co to znamená. Druhý odpoví: Ja inženěr.
Zdroj: deník Práce 30. 12. 1968, Spontánní projevy Pražského jara (Ústav pro soudobé dějiny, 1993)