Průměrný plat se tehdy pohyboval kolem 1800 Kčs, ale mnoho lidí bralo i pouhých 600 Kčs. Náklady na bydlení byly naštěstí minimální. Většina peněz se utratila za jídlo a oblečení, zbylo ale i na kulturu a zábavu. Vstupné bylo vesměs dotované, takže „za babku“. Lístek do kina stál tři koruny. Zato nákup nového televizoru za 4400 Kčs (zn. Dajána) už si každý dovolit nemohl. Podle statistik byl televizní přijímač zhruba v 66 procentech domácností.

Bytů byl stále nedostatek a jejich průměrné stáří se odhadovalo na 50 let. Nejvíc bytů rostlo v rámci tzv. družstevní výstavby, ale i tady poptávka zdaleka převyšovala nabídku. Odhadem na 80 procent domácností vlastnilo některý z typů praček – Romo Fulnek už několik let vyrábělo i pračky automatické, chladnička byla asi ve 47 procentech domácností a osobní automobil vlastnilo 14 procent rodin. Na auta byly pořadníky. Na silnicích jste mohli vidět staré octavie, dvoutaktní wartburgy a trabanty a naprosto převládala oblíbená embéčka. Majitelé tuzexových bonů si mohli koupit také Renault 10, Simku, Dacii 1100, Ladu 2105 nebo malý Fiat 500 (s ním v té době jezdily s oblibou zpěvačky a herečky).

Do obýváku si rodiny pořizovaly obývací stěny, soupravu křesel potažených látkou nebo koženkou a nízký konferenční stolek. Topilo se ještě běžně uhlím v kamnech značky Club (v koupelnách bývaly lázeňské kotle taktéž na tuhá paliva), v moderních panelových domech se zavádělo ústřední vytápění. V kuchyních se na podlahy pokládalo linoleum, do pokojů se dávaly koberce – kovraly z vratislavického Bytexu.

Na přidělení telefonní linky se v Praze čekalo i několik let, běžně se proto chodilo volat do telefonních budek nebo na poštu a ještě se hodně psalo – nejlevnější byly korespondenční lístky.

Děti, které začaly chodit do školy v září 1968, se mohly radovat z nově zavedeného pětidenního pracovního týdne – do té doby byly pracovní i soboty, nyní se už vytěžovaly jen některé, kdy se muselo povinně na brigádu (úklid okolí školy). Holčičky měly červené kožené aktovky, kluci béžové. Přísně vymezené byly i sportovní úbory – pro děvčata modré trenýrky a bílá trička, pro kluky červené trenýrky – výjimky neexistovaly.

Dospělí se bavili humorem Šimka a Grossmanna v Divadle Semafor, Horníčkovými Hovory H, mládež četla opět foglarovky, začala chodit do obnovených skautských oddílů. Otevřely se hranice a s nimi možnost cestování. Zájezdy nabízely ČEDOK a Rekrea.

Na Vánoce se v některých rodinách objevil aktualizovaný betlém s figurkou Dubčeka a pod stromečkem našel tatínek dvě sněhobílé košile z dederonu, maminka pod pultem obstarané dva páry punčocháčů a jejich pubertální dcera obrovské plastové náušnice a umělé řasy v krabičce. K tomu si pustili na kotoučovém magnetofonu TESLA Rybovu Mši vánoční a všem bylo docela fajn…