Spontánní prvomájové oslavy byly zejména v Praze, ale i na mnoha jiných místech, vyjádřením otevřené radosti z uvolňující se atmosféry a také důvěry v nové představitele země. Do prvomájových průvodů se zapojili bez jakéhokoliv nucení především mladí lidé. Jejich nadšení bylo nejenom nakažlivé, ale vyznačovalo se, dnes by se řeklo „přímočarým tahem na branku“.

Studentská stížnost

Už třetího května došlo v Praze na Staroměstském náměstí k mítinku studentů, kteří nejenže požadovali vznik opoziční strany, ale došlo tady i k ustanovení Klubu demokratické mládeže. Uvolněná atmosféra pak pokračovala v polovině měsíce, kdy se nejenom v Praze, ale na mnoha jiných místech konal Majáles. Pravda, v Praze při něm došlo k jistému konfliktu s tehdejší „Bezpečností“. Jenže tentokrát se studenti nedali a na postup bezpečnostních složek podal nově vzniklý Pražský studentský parlament stížnost.

Ta v červnu vyústila ve stíhání neznámého pachatele z řad Sboru národní bezpečnosti pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele. Vrcholem květnového vysokoškolského úsilí se stalo založení Svazu vysokoškolského studentstva Čech a Moravy, ke kterému došlo koncem měsíce v Olomouci.

Utajený průzkum

V první polovině května provedl výzkumný tým Ústavu a práva zaštítěný Zdeňkem Mlynářem obšírný sociologický průzkum. Výsledky byly vyhodnoceny poměrně rychle, ale k jejich zveřejnění v roce 1968 nedošlo. Důvod byl ten, že byly natolik „revoluční“, že se někteří čelní funkcionáři KSČ obávali zahraniční reakce. Mínili tím tehdejší socialistické spojence Československa.

S výsledky se mohla veřejnost seznámit až v roce 2000, kdy je zveřejnily Lidové noviny. Jasně ukázaly, že pravdu neměli ti, kdo celý tehdejší proces označují, a to ještě i dnes, jako reformu vzešlou výhradně shora.

Ukázalo se totiž nadmíru jasně, že si lidé velmi dobře uvědomovali, jaká šance se jim otevírá a požadovali proto například povolení více stran, které by mezi sebou soupeřili o moc, chtěli toleranci i nesocialistických a menšinových názorů, jasně se vyslovili proti omezování svobody tisku, projevu a shromažďování. Až překvapivě zřetelně se lidé ztotožnili s hodnotami občanů demokratických evropských zemí, opírajících se o parlamentní demokracii.

Umělci se sjednocují a Novotný byl vyloučen ze strany

V květnu se také začalo pracovat na skutečném urovnání Čechů a Slováků. Národní shromáždění počátkem května schválilo programové prohlášení vlády, ve kterém byla jedním z úkolů také příprava federativního uspořádání státu.

Vývoj událostí však nevedl ke vzniku, tedy vlastně obnově sociálně demokratické strany. Komunisté si to nepřáli, podpořili je komunističtí poslanci, bývalí členové sociální demokracie a společná schůzka zástupců KSČ se sociálními demokraty, ke které došlo 23. května, tak ustavení sociálně demokratické strany odmítla.

Na plenárním zasedání ÚV KSČ v samotném konci měsíce byl Antonín Novotný ze strany vyloučen a mnoha dalším bylo členství pozastaveno. Možná zaujme, že mezi takto „postiženými“ byl i nechvalně známý prokurátor z procesů padesátých let J. Urválek.

Aktivně pracovala také „umělecká fronta“. V květnu byl třeba při Svazu skladatelů ustanoven Klub nestraníků a ve Filmovém klubu v Praze se sešli zástupci tvůrčích svazů spisovatelů, dramatických a rozhlasových umělců, filmových a televizních tvůrců, výtvarníků, architektů, skladatelů, novinářů, vědců. Stalo se tak 6. května a reprezentativní shromáždění tehdy ustanovilo Koordinační výbor tvůrčích svazů s ambicí pohotově reagovat na události, ovlivňovat společenský vývoj a bránit reformní proud.

Určitě zaujme informace, že zatímco v květnu ministr vnitra Josef Pavel přímo v rozhlasovém vysílání oznámil, že jeho resort zastavil rušení západních rozhlasových stanic, vysílajících v češtině, ve stejný čas začala Německá demokratická republika rušit čs. vysílání v němčině.

Byť byl květen krásně slunečný, na obzoru se začaly stahovat politické mráčky. Jen dva dny po nezapomenutelném prvním máji informoval ministr obrany Martin Dzúr, že se na československém území bude skutečně konat cvičení vojsk Varšavské smlouvy. Možná by na tom ani tehdy nebylo nic alarmujícího, nebýt toho, že, jak píšeme na jiném místě, se nechala sovětská strana opakovaně slyšet, že pravověrní komunisté se bát nemusí, protože stačí zavolat a celá Sovětská armáda a spřátelené armády budou k dispozici… Snad i proto, když koncem května do Prahy přijela skupina důstojníků armád Varšavské smlouvy, aby červnové velitelsko-štábní cvičení připravila, nebyli její členové nijak vstřícně vítáni.

Zdroj: totalita.cz, dobový tisk a další