Nezapomenutelná olympiáda

Důvodů bylo mnoho. Pro československý sport to byly poslední hry s velmi solidní úrodou medailí a také poslední hry, kdy zastupovali svobodnou zemi. To ovšem v roce 1968 ještě nikdo pořádně tušit nemohl. Po srpnové okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy byla naše účast na olympijských hrách značně ohrožena, ale nakonec odjelo do Mexika 122 sportovců, kteří přivezli celkem 7 zlatých, 2 stříbrné a 4 bronzové medaile. O takové žni se nám později mohlo už jen zdát.

Do Mexika se sjelo celkem pět a půl tisíce sportovců ze 112 zemí, aby bojovali ve 172 soutěžích ve 20 sportech. Mexiko City svoje pořadatelství vyhrálo před americkým Detroitem a patřičně si toho vážilo. Ostatně byly to první a zatím poslední olympijské hry konané v Latinské Americe a po Tokiu teprve druhé hry, jež se konaly jinde než v Evropě, Austrálii či Spojených státech.

Zajímavé je zejména pro nás také to, že i Mexičané měli rovněž své revoluční léto 68 a nedlouho před zahájením her policie tvrdě potlačila studentské bouře. Tzv. masakr v Tlatelolku měl za oběť podle oficiálních údajů 37 mrtvých studentů a byl tedy neskonale krvavější než nepokoje v Evropě či Americe, zvláště když zvážíme, že podle nepotvrzených údajů mohlo být mrtvých studentů i desetkrát více. Když mexický prezident Gustavo Díaz Ordaz slavnostně prohlašoval XIX. olympijské hry za zahájené, měl podle mnohých na rukou krev. Ale on ten rok byl ve světě celý takový divný.

Pro nás se hry XIX. olympiády navždy spojily s osobností Věry Čáslavské, která zajistila větších část našich zlatých a všechny stříbrné medaile. Byla první v osmiboji jednotlivkyň, v přeskoku, prostných i na bradlech a stříbro přidala ve cvičení na kladině a jako členka družstva sportovních gymnastek. Po zásluze se proto stala nejlepší sportovkyní světa roku 1968.

Na těchto OH ukončila Věra Čáslavská svoji sportovní kariéru, ale ještě předtím se tu stačila provdat za Josefa Odložila, českého reprezentanta v běhu. Po návratu do Československa věnovala kopie svých olympijských medailí „mužům pražského jara“ Alexandru Dubčekovi a Ludvíku Svobodovi.

Vedle Čáslavské vybojovala další zlato Miloslava Rezková v dramatickém finále skoku vysokého, Jan Kůrka ve střelbě z malorážky vleže a mladičká Milena Duchková ve skocích do vody z věže. O bronzové medaile se zasloužili diskař Ludvík Daněk, Miroslav Zeman v nejlehčí a Petr Kment v nejtěžší váhové kategorii zápasu řeckořímského a také družstvo volejbalistů. To byl úspěch, který Československo v celkovém hodnocení států vynesl až na sedmou příčku, když se před ně dostaly jen sportovní velmoci USA, SSSR, Japonsko, Maďarsko, východní Němci a Francouzi. Reprezentanti Číny na této olympiádě chyběli.

Do paměti sportovních příznivců se vedle výkonů našich sportovců a zejména Věry Čáslavské zapsalo ještě několik momentů. Na prvním místě to byl nepochybně skok černého Američana Roberta Beamona do XXI. století. Beamon doslova ulétl na 890 cm, čímž překonal svůj vlastní výkon z 20. června téhož roku o celých 57 cm. Tento veleskok je dodnes druhým nejdelším skokem v historii disciplíny, když byl v roce 1991 o 5 cm překonán Mikem Powellem.

Ve skoku vysokém se zase prosadil americký výškař Dick Fosbury, který svým novým „zádovým stylem“ nazvaným flop překonal ve výšce 224 cm dosavadní olympijský rekord.

Na této olympiádě se sportovci vůbec blýskli nevídanými výkony, když se jim podařilo překonat 43 světových rekordů. Přičítalo se to mimo jiné i vysoké nadmořské výšce, v níž hlavní město Mexika leží. Nás zajímal také americký diskař Alfred Oerter, který zaznamenal 4. olympijské vítězství a našeho Ludvíka Daňka tak odsoudil do role věčného čekatele. Teprve když do Mnichova 1972 Oerter nepojede, získá Daněk konečně vytoužené zlato. Na čtyřech po sobě jdoucích olympiádách kromě Oertera exceloval už jen v letech 1984–1996 skokan do dálky Carl Lewis, který současně běhal krátké tratě.

Československé medaile na LOH 1968

Medaile podle států