Poprvé a naposledy nebyl k účasti nikdo ničím a nikým nucen, lidé se prvomájových oslav účastnili dobrovolně a rádi. Pakliže to vše platilo pro celé tehdejší Československo, pro jeho hlavní město Prahu to pak platilo dvojnásob!
Byť by se zdálo vše bezproblémové, pak jeden důležitý problém bylo v Praze řešit nezbytné. V tu dobu kráčely prvomájové průvody tradičně dolů Václavským náměstím, kde stávala tribuna s davu kynoucími státníky.
Takový prvomájový průvod se vždy formoval podle jednotlivých závodů a dalších pracovišť, místa srazu bývala na Vinohradech.
Jenže problém osmašedesátého se jmenoval podchod na Václavském náměstí. Nebyl zdaleka hotov a průvod manifestujících staveništěm myslitelný nebyl. Na řadu tedy přišlo náhradní řešení. Tribuna se posunula do ulice Na Příkopě a to až hodně blízko k Prašné věži. Ta tribuna měla ještě jednu zvláštnost. Nebyla vůbec vysoká. Procházející si tak mohly s lidmi, kteří na ni stáli podávat ruce.
Lidé, kteří se chtěli průvodu zúčastnit se shromažďovali na Náměstí Republiky, v přilehlých ulicích a hodně jich bylo i na vltavském nábřeží. Dříve bylo snahou co nejrychleji si to celé odbít, projít pod tribunou, zbavit se mávátek a transparentů a honem pryč. V tomto případě to bylo absolutně jiné. Lidé na možnost projít pod tribunou čekaly dlouhé hodiny.
Netradiční bylo už samo zahájení prvomájového průvodu. Politici nečekali na čelo průvodu na tribuně, ale sami se postavili do první řady. Vedle sebe v ní šli prezident Ludvík Svoboda první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček, byl tam i František Kriegel a nechyběl ani dr. Gustáv Husák, kterého v tu dobu mnoho Pražanů ještě neznalo.
Odhady se různí, ale prvomájového průvodu se v roce osmašedesát v Praze zúčastnilo hodně přes půl milionu lidí. Dobová fakta také upozorňují na to, že průvod trval déle než pět hodin! Zaujalo, že mezi manifestujícími lidmi bylo hodně mladých a pak to, že v něm skupinově kráčely i společenská uskupení, která buď oprášila svoji zaniklou existenci, jako třeba Junák, či Sokolové, ale i uskupení nová. Například KAN, tedy Klub angažovaných nestraníků v pražském prvomájovém průvodu reprezentovalo až několik stovek jeho členů a příznivců.
V průvodu byly k vidění hodně netradiční věci. Například hojně neseným portrétem byla podobizna T. G .Masaryka, nechyběla skupina pražských hippies a všemu vévodila provolávaná hesla, která měla s těmi minulými i budoucími pramálo společného.
Nic lépe nevypoví o průběhu a pozdějším hodnocení pražského prvomájového průvodu, než nalezené úryvky z oficiálních dokumentů, memoárů a vzpomínek…