Ano, právě tolik let strávil Jan Werich čtením vybraných kapitol z Haškova Švejka. Samozřejmě nešlo o léta celá. K natáčením docházelo nárazově, nesystematicky, ale naštěstí se všechny nahrávky dochovaly a mohly posléze vyjít na 17 LP deskách v rozpětí let 1978 až 1984 a nyní, zcela nově, ještě s bonusy v souboru 13 CD.
Podle vzpomínek Josefa Cincibuse mladšího, jehož otec s panem Werichem nahrávky pořizoval, práce na projektu skutečně začaly někdy na jaře 1953. „Příprava natáčení se vždy konala s velkou pečlivostí, počínaje nastavením mikrofonů a vyzkoušením aparatury, což měl na starosti zvukový mistr Miroslav Prokeš, ale také rozmluvením se, aby huba dobře chodila, jak říkal Jan Werich. Na jeho příchod se čekalo v dohodnutou dobu, ponejvíce ve studiu AR v horním patře paláce Lucerna při vchodu ze Štěpánské ulice. Někdy si pan Werich přinesl v hedvábném papíru zabalené plató jednohubek, kterým říkal štěstíčka, jindy od vchodu halasil anekdotou…"
Jak je patrné, Werich štábu tak trochu vládl. Vybíral si z Haškova románu právě ty pasáže, na které měl zrovna náladu. Dělal také různé úpravy v textu, škrtal, sem tam si „dával do pusy" vlastní výrazy. Tím ovšem zároveň výslednou interpretaci nesmírně obohatil a posluchači byli z jeho přednesu nadšení.
„Werich čte Švejka tak přirozeně, jako by jej sám napsal. Je to v jeho podání ryzí autorské divadlo, plné letmo načrtnutých, teď a tady vytvářených portrétů, karikatur, parafrází, parodií – celé dějiny literárních postupů by se daly na jeho projevu přednášet. Werich razantně vkládá do Haškova vyprávění typicky svou expresivní dikci, drobně obměňující text („Ajajaj", „esli", „na Kadláku", „máš rád Turci?"), jeho mluva sestává vlastně ze samých potměšilých, podvratných intonačních posunů, jimiž se zřetelně baví…," dodává k nahrávkám Vladimír Just.
P. S.: Na třináctém, bonusovém, CD si můžete pro srovnání poslechnout Švejka v podání prvorepublikového komika Ference Futuristy (nahráno v lednu a únoru 1936) a také úryvek z představení avantgardního Divadla Větrník, kde Švejka v září 1946 ztvárnil zcela originálně mladinký Vlastimil Brodský.