Policejní dozor nad obsahem sdělovacích prostředků skončil fakticky již v průběhu února. Zákonem zrušen byl až koncem června. Novinářům se tímto dostalo, do té doby nevídaných možností, se kterými si občas nevěděli rady. Každopádně to znamenalo vysoká sledovanost sdělovacích prostředků.
Vítanými tématy bylo odhalování příčin minulých deformací, politické procesy 50. let, činnost STB a různé historické otázky jako např. okolnosti sebevraždy Jana Masaryka v roce 1948. Sledovanost sdělovacích prostředků byla v té době opravdu vysoká. Nutno poznamenat, že jejich otevřenost mnohdy komplikovala vztahy republiky s ostatními socialistickými zeměmi.
Nové poměry rychle zasahovaly nové oblasti života. Pouze v obcích a v továrnách ještě zůstávaly věci při starém. Změny však byly drtivou většinou občanů vítány s nadšením. Prostor ve sdělovacích prostředcích byl dán i opačným názorům, i když však byly často přijímány s malou tolerancí. V té době se totiž lidé dovídali o informace o praktikách komunistů v dřívějších letech.
Nositelům odlišných názorů však hrozilo pouze to, že se společensky znemožní. Za své názory nebyl nikdo, jako dříve, stíhán policií nebo jinak potrestán. Touha po pomstě ve společnosti chyběla. Lidé pouze chtěli, aby ti, kteří byli odpovědni za dobu minulou, nedostali opět příležitost.
Vyskytlo se však i několik případů, kdy si někdo chtěl vyřídit záležitosti z let minulých. Veřejnost tak byla informována i o několika případech sebevražd, kdy se konkrétní osoba obávala svého trestního stíhání nebo skandálu za své dřívější jednání. Jednalo se však o ojedinělé případy, jejichž výskyt byl nevýznamný a neodpovídal celkovým poměrům ve společnosti
Šejnova aféra
27. února utekl na Západ nejvyšší straník v armádě, člen předsednictva Národního shromáždění generálmajor Jan Šejna.
Utekl ještě předtím, než jej poslanci stačili zbavit imunity,
aby mohl být vyšetřován pro korupci. Útěk posílil ve
společnosti tendence proti Novotnému, protože se jednalo o
přítele jeho rodiny. V atmosféře, která vznikla po útěku
generálmajora Šejny, proběhly v únoru okresní stranické
konference. Zde byli funkcionáři posuzováni podle jejich vztahu
k "Lednu". Nastala chvíle odvolávání a abdikací.V těchto dnech
byl nastartován proces, který měl změnit poměry ve straně a ve
společnosti.
V létě 1967 Šejna čerpá u spořitelny poslední půjčku ve výši 50 000 korun. Řediteli Hesovi a náměstkovi ministra financí Řehákovi slibuje, že do konce roku dluhy zaplatí. Šejna podle Moravce zpočátku doufá, že získá dost peněz nejen za travní semena, ale také za knihu, kterou plánuje vydat. Dále počítá s lukrativními honoráři za filmové scénáře.
Šejna velmi touží po umělecké slávě a pokouší se psát zejména povídky a filmové scénáře, které by mohli realizovat jeho známí filmaři z Barrandova. První maličký úspěch zaznamenává na poli literárním.V roce 1967 je Šejnovi v časopise Plamen otištěna povídka Trám. Mnozí se však domnívají, že ji za Šejnu napsal někdo jiný. Proslýchá se, že Šejna literární nadání nemá, ačkoliv on sám si nepochybně myslí opak. Své literární pokusy na rozdíl od kritiků rozhodně nepovažuje za slátaniny. Jeho manželka později dokonce tvrdí, že v určité době Šejna uvažoval o odchodu z armády a o dráze spisovatele.
Jinou Šejnovou vášní je také film. Za vydatné pomoci profesionálních filmařů nakonec Šejna skutečně dokončí scénáře ke třem filmům. Mají tyto názvy : Předejít svůj stín, Záložáci a Tvář z davu. Kromě toho vytváří jeden absolvent FAMU na přání Šejny ještě dokumentární pásmo o pražském veliteli wehrmachtu generálu Touissantovi. Podle scénáristova názoru je však Šejnovo úsilí marné, protože filmaři z Barrandova to s ním stejně nemyslí vážně. Jenom ho využívají, aniž by mu dali "zobnout".
Když různé varianty nadstandardních výdělků selhávají, soustředí se Šejna za pomoci přítele Moravce především na machinace s osivy. Původně ví o možnosti, jak získat značné částky za obstarání semen nedostatkových travin pouze Moravec. Ten však sám není schopen požadované množství osiva získat a zasvěcuje proto do celé záležitosti Šejnu. Ten se vzápětí obrací s žádostí o pomoc na ministra zemědělství.
Prostřednictvím ministra zemědělství se Moravec a Šejna seznamují s zodpovědnými pracovníky oborového ředitelství nákupu a Čistící stanice osiv v Praze - Holešovicích . Poté si Moravec vyžádá zmocnění od Generálního ředitelství podniku Státní vojenské lesy, aby mohl jejich jménem jednat. Chce pod oficiálním krytím maskovat své a Šejnovy obchody. Tři družstva - JZD Kačice, Ledče a Úštěk získávají už na jaře 1967 tolik potřebné osivo právě z dodávky původně určené pro Státní vojenské lesy.
Postup zmíněných družstev ale způsobí Šejnovi a Moravcovi problém. Družstva už o další dříve objednané osivo nestojí. Tuto situaci musí Šejna řešit přes známého poslance, který mu sjednává kontakt s pracovníkem JZD Ostrožská Nová Ves. Obchod se zdaří. Šejna s Moravcem mají zase štěstí. Jak se brzy ukáže, ne nadlouho. Travní semena do tamního družstva nakonec dopraví Moravec a vyinkasuje 160 000 korun v hotovosti. To je ovšem velmi neobvyklé. Standardním způsobem, to znamená převodním příkazem ,je totiž zaplaceno jen 85 000 korun, což není v souladu s obvyklým postupem. Budí to podezření.
Tento prazvláštní průběh transakce nakonec přivede bezpečnost na stopu celému podvodu. Vyšetřovatelé z Uherského Hradiště zjistí, že přesně v polovině prosince JZD Ostrožská Nová Ves v rozporu s platnými předpisy vyplatilo za nákup travních semen organizaci MNO - Vojenské lesy a statky v hotovosti zmíněných 160 000 korun. Vzniká podezření ze spáchání trestného činu. Veřejná bezpečnost z Uherského Hradiště zasílá proto 28.prosince 1967 poznatky o machinacích s osivy v Ostrožské Nové Vsi Hlavní správě VB k přijetí dalších opatření. Zisky z nezákonného prodeje travních semen však plynou Šejnovi a Moravcovi ještě z dalších družstev. Jedná se o JZD Mořina, Sedlčany a Domažlice. Celkově Šejna získává prostřednictvím těchto machinací 337 000 a Moravec 59 000 korun.
Machinace se semeny však nejsou jediným problémem, který v
brzké době přidělá Šejnovi vrásky na čele. Opět se totiž
objevují na scéně i obchody s auty. Obvodní oddělení Veřejné
bezpečnosti Praha 6 totiž obdrží 8.prosince 1967 písemné
dožádání od bezpečnosti z Trebišova. V něm se píše, že Jan
Šejna se zabývá prodejem cizích aut, který pravděpodobně
organizuje přes Tuzex. V hlášení se zdůrazňuje, že poznatky
byly získány operativní cestou a nebyly dosud prověřeny.
Slovenští kolegové proto požadují zevrubnou informaci o Šejnovi
a ptají se, zda má dotyčný styky s pracovníky Tuzexu.
Opis sdělení z Trebišova odesílá VB dokonce vedoucímu 8.oddělení ÚV KSČ Mamulovi, ale ten ve věci nic nepodniká a žádost zakládá do trezoru mezi další "skvosty", které se někdy mohou hodit. Povídá se, že kompromitující materiály shromažďuje zejména na syna prezidenta Novotného. Později to Mamula ovšem popírá.
Šejnovy prohřešky zřejmě ukrývá z jiného důvodu. V minulosti se Mamula se Šejnou nesnášel, ale nyní se zdá, že plují na stejné politické lodi. Oba totiž podporují Antonína Novotného, jehož stranická pozice začíná být vratká. Jemu totiž vděčí za hodně. Opis z Trebišova kompromitující Šejnu je proto objeven v Mamulově trezoru až po jeho odvolání z funkce 16.ledna 1968.
Začíná být jen otázkou času, kdy aféry Šejnovi politicky "zlomí vaz". Ten se však nevzdává a doufá, že hrozící nebezpečí ještě odvrátí. Není navíc tak docela bez šancí. Rok 1967 mu totiž nepřináší jen zlověstné zprávy. V říjnu dokonce dochází k vyvrcholení jeho dosavadní armádní kariéry. Stává se generálem. Člověk, který není svým založením voják, a jemuž je celkem jedno v čem vynikne, se stává jakousi prazvláštní shodou náhod, vlivem protekce a systémových vad, součástí armádní elity.
Na druhé straně je pravda, že se převážná část generality včetně ministra Lomského dlouhodobě s povýšením Šejny nechce smířit. Prezident Novotný však o tom nechce nic slyšet a ministru Lomskému udělá doslova čáru přes rozpočet. Lomský musí na prezidentovo přání Šejnu dodatečně navrhnout na povýšení, i když zejména odborné ukazatele svědčí jasně proti němu. Je vnímaný jen jako "politický" generál a nesplňuje požadavky na vzdělání a kvalifikaci. V pouhých čtyřiceti letech je navzdory těmto vcelku zásadním výhradám Šejna jmenovaný na základě rozkazu prezidenta republiky č.17 /67 generálmajorem.
Pro mnohé odpůrce prezidentova chráněnce je to dostatečný signál k opatrnosti. Povýšení totiž nepochybně znamená, že Šejna ještě nepadl. Až po Novotného politickém selhání , následném odstoupení a Šejnově útěku začnou mnozí říkat to, co se dříve neopovažovali ani šeptat. Teprve pak se začne obecně mluvit o vychytralém, sobeckém a záludném člověku, o muži dvojí tváře. Pro takovou míru alibismu ale na konci roku 1967 ještě nedozrál čas. Šejna zůstává i přes své problémy nadále vlivným člověkem, s nímž se vyplatí dobře vycházet.
Zdroj: Totalita, archiv vojenského zpravodajství, dobový tisk, Wikipedie