Na vzniku dekretu se podíleli reformátoři, kterých v té době bylo na pražské univerzitě nemálo a které především reprezentoval samozřejmě Jan Hus a s ním i Jeroným Pražský a Jan z Jesenice. Důvodem samotného rozkolu mezi mistry a žáky pražské univerzity byla vlastně diskuse příznivců Jana Husa, hlásajících touhu po reformách, s těmi, kteří vystupovali proti. Vše vyvrcholilo v roce 1403, kdy byl na univerzitě většinou německých hlasů vydán zákaz Wyklifova učení (John Wycliffe žil ve 14. století a byl to anglický teolog na Oxforské univerzitě a propagátor reforem římskokatolické církve), které bylo prohlášeno za kacířské. Tím napětí mezi reformní skupinou složenou především ze členů českého národa a ostatními mistry a studenty nadále rostlo a přeměnilo se v otevřený boj o vliv na univerzitě.
Král potřeboval podporu univerzity a tak...
Jak by rostoucí rozepře nakonec dopadly, lze stěží odhadnout, když tu do dění zasáhly jiné politické hrátky tehdejší Evropy.
Na jaře roku 1408 se konečně kardinálové dohodli na svolání koncilu do Pisy, kde se mělo vyřešit papežské schizma, tedy stav, kdy v čele církve stáli dva papežové. K Pise upjal své naděje i český král Václav IV., který doufal, že se zde, skrze osobu nově zvoleného papeže, vyřeší i problém jeho znovuzískání titulu římského krále, kterým se od roku 1402 tituloval i Ruprecht Falcký. K tomu samozřejmě potřeboval spojence. Protože se pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka stejně jako Ruprecht Falcký stavěl na stranu římského papeže Řehoře XII., požádal Václav IV. univerzitu, aby se k účasti na koncilu v Pise vyjádřila. Doufal, že podporou vážené instituce posílí svůj hlas během následujících jednání.
Ve své podstatě to byl značný problém, a to nejen z právního hlediska. Tou největší potíží se ukázal postoj právě německých mistrů a studentů, kteří se ocitli v zapeklité situaci. Studovali sice v Praze, ale po ukončení studia měli s největší pravděpodobností směřovat do Německa, kde by se svým vzděláním mohli najít uplatnění. Zde by se ocitli pod pravomocemi Ruprechta Falckého, který jim nyní začal vyhrožovat, že pokud se univerzita postaví na stranu Václava IV., budou muset v budoucnu počítat s následky.
Této situace tedy využila reformní skupina a její zástupci Jeroným Pražský a právník Jan z Jesenice - sám Jan Hus se jednání neúčastnil, protože v té době byl nemocný - odjeli do Kutné Hory, kde v té době panovník pobýval, a pokusili se získat, co se jen dalo. Jestli myšlenka dekretu měnícího hlasy na univerzitě pocházela od českých mistrů či od samého panovníka, zůstává dodnes sporné. V pramenech se někdy uvádí, že mistři „byli překvapeni", a z toho se vyvozuje, že šlo o okamžitě uskutečněný popud samotného Václava.
Němci na protest Prahu opustili
Důsledkem této změny byl odchod německé části profesorského sboru a studentů - celkem šlo asi o 800 osob - na univerzity ve Vídni, Krakově, Heidelbergu, Kolíně nad Rýnem, Erfurtu a vedl k založení nové univerzity v Lipsku. Solidárně odešla i řada právníků, přestože se jejich univerzity dekret netýkal. Došlo tudíž k počeštění pražské univerzity a okamžitému úbytku o 80 % členů akademické obce. Zároveň byla poté pražská univerzita po nějakou dobu ostentativně bojkotována pedagogy i studenty z ciziny.
Za zmínku stojí ještě fakt, že dekret sám i jeho vyhlášení jsou spojovány také s hradem Točníkem na Berounsku, a ne Kutnou Horou. Podle některých zdrojů prý totiž jednání reformátorů s panovníkem Václavem IV. probíhala právě na Točníku, nicméně v samotném dekretu se píše: Dáno na Horách Kutných, osmnáctého dne měsíce ledna.
Zdroj: Wikipedia a další
