Předválečné Československo bylo už od dvacátých let minulého století vázáno mezinárodními smlouvami k zavedení pravostranné dopravy, realizace této věci byla ale neustále odkládána. Také to byl důvod, proč se v roce 1938 jezdilo vlevo v Evropě již pouze v ČSR, Velké Británii, Švédsku a Maďarsku.

Pro přechod na pravostrannou jízdu se vše připravovalo už rok. Stálý výbor Národního shromáždění republiky Československé 10. listopadu 1938 rozhodl, že na „druhé straně“ se začne jezdit 1. května 1939.

Němečtí vojáci ale obsadili Československo 15. března 1939 a věci nabraly spád. V Německu se jezdilo vpravo a okupanti se potřebovali po silnicích protektorátu pohybovat pohodlně, nařídili tedy jízdu na opačné straně s okamžitou platností. Napravo se tedy v českých zemích začalo jezdit hned 16. března.

Praha dostala výjimku a zapotili se hlavně tramvajáci

Výjimkou byla Praha, které byl z důvodu nutných úprav na tramvajových tratích, zastávkách a podobně dán zhruba týdenní odklad. Pravostranný provoz byl v hlavním městě zaveden ve 3 hodiny ráno 26. března 1939.

Pracovníci tehdejších Elektrických drah, nyní Dopravního podniku, měli kvůli jízdě vpravo plné ruce práce. Například se to týkalo výměny dveří u autobusů, které se musely přesunout na druhou stranu. Zpočátku lidé vystupovali do silnice mezi auta, takže jako první vylezl vždy průvodčí, který dával na cestující pozor.

Předčasná změna zkrátka přinesla spoustu obtíží. Bylo třeba přestavět kolejové spojky na opačné. Muselo být přesunuto skoro 100 nástupišť a na některých místech přeložit nebo posunout koleje. Některé stavební úpravy trvaly ještě následné tři roky.

Samy tramvaje nebyly postiženy tolik, na dvousměrných vozech se přemontovaly orientace. Další úpravy byly malého rozsahu, ovšem jednosměrné vozy, kterým se říkalo „ponorky“, dodané před touto změnou, musely být rekonstruovány ve větším rozsahu. Zde musely být dveře přemontovány na druhou stranu a přestavěny bočnice.

 

 

Jinde to nezvládli vůbec

Když Švédsko jako poslední stát v Evropě měnilo v roce 1966 směr jízdy, znamenalo to naprostou zkázu tramvají. Přežily jen provozy v Göteborgu, Norrköpingu a Stockholmu. V posledně jmenovaném přežily jen tři, mimochodem dodnes jen dvě, předměstské linky na vlastním tělese, které mohly jezdit vlevo i nějaký čas potom, a linka 120 v Nockeby jezdí na krátkém úseku vlevo dodnes. Je to kvůli přestupu na metro, jehož směr jízdy měněn nebyl. Městská síť s desítkami linek byla zrušena. Tramvajové provozy v Göteborgu a Norrköpingu přežily jen za cenu obrovských nákladů na rekonstrukci jednosměrných vozidel.

Právě obrovské problémy se změnami odradily poslední evropský levostranný stát – Velkou Británii – od změny směru jízdy, na kterou se již připravovala. Přestože tam všechny silniční stavby musí dodržet normu, podle které je možno na nich bez úprav změnit směr jízdy, v brzké budoucnosti už se o tom ani neuvažuje.

Británie ale není sama

Za 70 let už jsme si zvykli na jízdu vpravo, usazeni za volantem na levé straně auta. Dnes už auto s pravostranným řízením ani nepřihlásíte do provozu. Výjimku mají veterány a řidiči s postižením, které neumožňuje řídit auto s volantem vlevo.

Podle internetové encyklopedie Wikipedie se vpravo jezdí ve 164 zemích, na opačné straně silnice se jezdí v 75 zemích světa.