Papež Kliment VI. tím splnil žádost svého dávného žáka. Markraběti Karlovi byl totiž během jeho studií v Paříži nejenom učitelem, ale do jisté míry i vychovatelem a „Otec vlasti“ toho poté, co se sám stal vladařem a jeho učitel papežem, dokázal dovedně využít ve svůj prospěch i prospěch zemí, které spravoval.
Tak či onak Kliment VI. svou papežskou bulou vyjmul země Koruny české z pravomoci mohučského arcibiskupa. Zároveň a vlastně navíc do pražské církevní provincie začlenil biskupství olomoucké a také zcela nově zřízené biskupství litomyšlské.
Oficiálním důvodem těchto změn byla vzdálenost Mohuče od českých zemí a také to, že obyvatelé Českého království hovoří odlišným jazykem. Neoficiálně, avšak zcela jednoznačně, šlo o posílení postavení a suverenity českého království v tehdejší Evropě.
První arcibiskup byl jmenován už v listopadu 1344. Stal se jím dosavadní biskup Arnošt z Pardubic, který byl podle slov Františka Palackého "muž vysokého vzrůstu, krásné postavy a obyčejů ušlechtilých, co do ducha, vzdělanosti a znalostí rovnající se všem nejpřednějším mužům věku svého".
Kdo byl Arnošt z Pardubic
Arnošt prožil dětství v Kladsku, kde ho otec, zdejší královský purkrabí, dal učit svobodným uměním ve farní škole johanitů při kostele sv. Jana. Následovala církevní škola v Broumově, studia v Praze, a protože v hlavním českém městě ještě tehdy univerzita nebyla, vypravil se adept vysokoškolského vzdělání do Itálie. Zde studoval čtrnáct let v Bologni a Padově, jeho hlavní obor ovšem nebylo bohosloví, nýbrž práva. Právě v Itálii se seznámil s budoucím Karlem IV. Ještě jako student navštívil Avignon.
Po návratu do Čech v roce 1339 se dal Arnošt vysvětit. Jako důvěrný kralevicův rádce se stal členem kapituly u svatého Víta, a když 5. ledna 1343 zemřel pražský biskup Jan IV. z Dražic, stal se jeho nástupcem.
Zanedlouho nato pověřuje Karel Arnošta poselstvím k papeži ohledně zřízení arcibiskupství. Po ročním biskupském působení současně s povýšením pražského stolce na metropolitní byl 30. dubna 1344 jmenován arcibiskupem. Podléhalo mu pak biskupství olomoucké a téhož roku založené biskupství litomyšlské. Byl to on, kdo 2. září 1347 korunoval Karla českým králem.
Arnošt z Pardubic působil často jako diplomat ve službách Karla IV. Zápisy se o něm zmiňují jako o pohledném muži evropského rozhledu a dobrém řečníkovi. Při této příležitosti se seznámil i s Petrarkou, kterého král pozval do Prahy v roce 1356. Arnošt se stal po založení pražské univerzity roku 1348 jejím kancléřem, stejně jako i jeho předhusitští nástupci. Zemřel roku 1364 v Roudnici a pohřben byl v Kladsku ve farním kostele sv. Jana.
Zdroj: ČTK, Wikipedia a další