Je to možná s podivem, ale až římský císař a český král Ferdinand III. v roce 1654 spojil Karolinské učení s jezuitskou univerzitou v Klementinu, jejíž počátky sahají do roku 1556, v jednu univerzitu a té se dostalo názvu Karlo-Ferdinandova univerzita. Kdo by tehdy řekl, že se tento název dochová až do vzniku samostatného Československa na počátku dvacátého století, že?
Jeden název, univerzity dvě
Bohatá historie vysokého pražského učení do značné míry kopírovala historii města i staletími se měnících státních útvarů. Když ve druhé polovině 19. století začalo růst napětí mezi Čechy a Němci, vedlo to postupně k tomu, že na univerzitě, kde se učilo německy a kde mezi studenty začali převládat studenti, jejichž mateřčinou byla čeština, obdobné rozbroje vznikaly rovněž, což vyústilo k tomu, že roku 1882 byla univerzita rozdělena na českou a německou. Možná se sluší dodat, že k dělení došlo demokratickým způsobem, protože každý z profesorů a jejich žáků se mohl svobodně rozhodnout pro jednu ze dvou variant.
Dvě univerzity a dva názvy
Po pádu Rakousko-Uherska a založení Československa rozhodl parlament roku 1920, že nositelem tradice pražské univerzity je nadále česká Univerzita Karlova. Ta německá přijala název Deutsche Karlsuniversität Prag, a zatímco česká po uzavření vysokých škol, které přišlo s nacistickou okupací, během druhé světové války nefungovala, na německé, která se zapojila do systému říšských univerzit, se studovalo dál.
Znovu až po válce
Univerzita Karlova mohla opět zahájit činnost až po skončení druhé světové války. Německá univerzita zanikla s koncem nacistické říše.