Český fotbal stadion potřebuje (Portál hlavního města Prahy)

Není zase tolik odvětví, ve kterých by neveliké České republice patřila na mezinárodním poli významnější pozice, než ve dvou nejpopulárnějších kolektivních druzích sportu. Hokej a ještě více fotbal hrají, samozřejmě s jistou dávkou nadsázky, v životě značné části světové populace mnohdy důležitější roli, než politika s hospodářstvím dohromady. Politické představitele republiky v srdci Evropy za jejími hranicemi zná málokdo. Jména jako Petr Čech, Tomáš Rosický či Pavel Nedvěd a mnohá další ovšem obdivují malé i velké holky a kluci od pěti do sta let doslova po celém světě! Zásluhu na tom, že do této kategorie „sportovních vyslanců“ každoročně přibývají další jména, má celá řada faktorů. Jeden jediný, který v tom doposud nehraje absolutně žádnou roli, se jmenuje Národní fotbalový stadion. Ten republice prostě chybí.

Český národní tým v novodobé historii dosáhl významných úspěchů, ať už to bylo druhé místo na ME 1996 v Anglii nebo třetí místo na ME 2004 v Portugalsku vybojování si účasti na MS v roce 2006 v Německu a nejnověji na ME 2008 v Rakousku a Švýcarsku.Pozici českého fotbalu dokládají také první příčky v žebříčku národních týmů světové fotbalové federace FIFA. Tato fakta nás v posledních letech řadí do první desítky státních fotbalových reprezentací a to je úspěch snad jen srovnatelný se skutečností, ve které by Česká republika dostala mezi desítku hospodářsky nejrozvinutějších států světa.

Je zcela pochopitelné, že uváděná fakta vzbuzují mezi fanoušky u nás doma k fotbalové reprezentaci zcela nebývalý zájem. Fotbalu, jak známo, u nás rozumí každý kluk a muž, navíc si český fanoušek zvykl, že jeho největší hvězdy současné ekonomické možnosti českých klubů nemohou udržet na domácích trávnících a jedinou šancí, kdy je může vidět jinak, než na televizní obrazovce, je v případě domácích startů fotbalového reprezentačního týmu. Přitom je více než jasné, že zájem diváků o většinu domácích utkání národního týmu, rovněž tak o některá utkání našich ligových celků v rámci evropských pohárů významně převyšuje možnosti kteréhokoliv českého stadionu. Poptávka po vstupenkách na atraktivní reprezentační fotbalové duely mnohonásobně převyšuje kapacitu stadionů, na kterých se tato utkání hrají.

Situace je totiž taková, že v České republice za posledních několik desítek let nebyl postaven žádný fotbalový stadion s kapacitou nad 20 tisíc návštěvníků, který by splňoval moderní kvalitativní kritéria. Dnešní stav je tristní. Nejžádanější reprezentační utkání se hrají na stadionu Sparty na Letné, jehož kapacita je necelých 21 tisíc diváků. Stadion byl sice v roce 2005 zčásti rekonstruován tak, aby vyhovoval požadavkům na konání mezinárodních akcí, ale šlo spíše o technické úpravy, které samozřejmě s kapacitou nic společného neměly.

Z těchto důvodů a z pohledu perspektivy rozvoje fotbalu u nás zastává Českomoravský fotbalový svaz názor, že vybudovat Národní fotbalový stadion je nezbytné.

Kde a kdy bude stát?

Fotbalový svaz rozhodnutí o přípravě výstavby stadionu přijal už v roce 1996. Postupně, jak si přiblížíme v jiném článku, se pracovalo na mnoha variantách, spojených zejména s výběrem vhodné lokality ve vztahu na územní plán a s průchodností majetkoprávních vztahů k dotčeným pozemkům.

Jako nejvhodnější město výstavby byla po konzultaci stanovena Praha. Mohlo by se zdát, že v sázce nemohlo být nic jiného. Tak jednoznačné to ovšem nebylo. Ještě stále je největším fotbalovým stadionem v ČR, tedy stadionem s největší diváckou kapacitou brněnský stadion Za Lužánky, který v dobách své největší slávy byl schopen pojmout až 50 tisíc diváků. Nyní se ovšem pro havarijní stav nepoužívá a obrostlý travou čeká na svoji rekonstrukci. Jeho přeměna na Národní fotbalový stadion by mnohé s problémů vyřešila.

Moravská varianta však, zdá se, nenašla dostatek vlivných přívrženců a tak se debata, kde by měl případný Národní fotbalový stadion stát poměrně brzy ustálila na našem hlavním městě. Navíc Rada hlavního města přijala už v listopadu 2003 usnesení k záměru výstavby a v prosinci téhož roku bylo mezi Magistrátem hl. m. Prahy a Českomoravským fotbalovým svazem podepsáno memorandum o spolupráci při vybudování projektu Národního fotbalového stadionu.

Tehdejší radní Pavel Klega, kterému Rada hl.m.Prahy uložila, aby se problematikou blíže zabýval tehdy do médií mimo jiné řekl: Je zřejmé, že Praha jako město v srdci Evropy a jako významné kulturně společenské centrum má značné manko v nabídce sportovních areálů s navazující infrastrukturou. Je zřejmé i to, že podobné mohutné investice nemůže nést město či stát, ale především soukromý sektor.... Česká republika by tak mohla získat sportovní areál použitelný i pro organizaci například mistrovství Evropy v kopané. V každém případě jde o projekt přínosný pro Prahu i celou republiku. Současně je to projekt společensky příznivý...

Nyní se píše rok 2008. Od přijetí rozhodnutí o přípravě výstavby Národního fotbalového stadionu tedy uplynulo již dvanáct let. Stadion nejenže nestojí, nebyl ani položen základní kámen. Navíc se zdá, že přes početné sliby není dostatečně jasné kde v Praze by případně takový stadion stál. K tomu všemu se ukazuje, že jak nejasností přibývá, klesá i frekvence zmínek o tom, že bychom v metropoli stánek tohoto typu v dohledné době měli. Jenže nikdy neříkej nikdy, to v této cause, zdá se, platí dvojnásob.